Proč ten, kdo myslí na své cíle, jich není schopen dosáhnout?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém podcastu jsem odpovídal na dotaz posluchače Radima, kterého trápila nevědomost, jak uvěřit ve své sny a cíle způsobem, aby je byl schopen změnit ve skutečné výsledky. Pokud jste tento podcast neslyšeli, budu rád, když se k němu vrátíte. Než se vůbec začneme snažit v nějaký sen uvěřit, měli bychom si položit pár otázek, jejichž odpovědi pomohou získat energii a vytrvalost, až nabudeme jistoty o svých rozhodnutí a cílech. Pokud si nejste jisti, co teď míním, zkuste se vrátit k předchozímu podcastu.

Paradox nedůležitosti

Když už jsme u těch cílů… Už víme, proč zrovna cíl, pro který jsme se rozhodli, je tím správným krokem na cestě za naší vizí. Jak ale v tento cíl uvěřit celou naší bytostí a změnit jej v reálné výsledky? Už v jednom z úplně prvních podcastů, který vyšel před zhruba rokem a půl, jsem zmiňoval, že cíle jako takové nejsou pro naše výsledky vůbec důležité. Možná to teď zazní krapet nesmyslně, když vám řeknu, že první, co byste měli udělat na cestě za svými cíli, je svým způsobem na dané cíle zapomenout a moc na ně nemyslet. Možná si právě říkáte, že je to pěkná blbost. Klepete si na čelo a přemýšlíte, proč teda máte u lednice vyvěšenou nástěnku vizí, když cíle nejsou důležité?

Myslím to samozřejmě tak, že naše vize a cíle jsou důležité jen ve chvílích, kdy o nich přemýšlíme, když sníme a když si klademe přesně ty otázky, které jsme si vypsali
v minulé epizodě. Jakmile si dokážete na tyto otázky odpovědět, už víte, proč jste se rozhodli pro svou vizi a pro konkrétní cíl a jste přesvědčeni, že cesta za ním vás naplní správnou energií. Cíl byste měli nechat napsaný ideálně v diáři nebo na nějaké vaší nástěnce přání a snů. V okamžiku, kdy jste pro cíl pevně rozhodnuti, už totiž není vlastně vůbec důležitý, a někdy je to dokonce naopak. Když na cestě za svým snem přemýšlíte pouze o tom konkrétním cíli a stále nevidíte ani náznak toho, že by se mohl stát skutečností, může to začít podrývat vaši vlastní sebedůvěru i víru v samotný výsledek. Proto se domnívám, že je lepší v této fázi na cíle tak trochu pozapomenout a začít se víc soustředit na cestu, která k nim vede. 

Naprosto perfektně tento proces popsal Petr Štěpánek v prvním vydání tištěného magazínu Improovio (ukázku z magazínu si zdarma můžete nechat poslat zde), které je věnováno právě tématu, jak změnit vize ve výsledky. Někteří posluchači možná Petra doposud neznají, třeba poslouchají Myšlením na vrchol ve Spotify, Apple podcasts nebo jiné aplikaci, a tudíž nezavítají na náš web Improovio.cz, kam Petr Štěpánek pravidelně přispívá do rubriky Sobělídrem. Stejný název má i jeho rubrika právě v našem tištěném magazínu. Petr byl mimo jiné i jedním z hostů mého podcastu. Se svým týmem přivedl do Česka unikátní program z dílny nadace Napoleona Hilla – Myšlením k bohatství. Kdo jste neviděl film, který je součástí tohoto programu, tak vám jej rozhodně doporučuji. Film má totiž sílu zásadně ovlivnit způsob vašeho myšlení, a tedy i kvalitu vašeho života. A pokud by vás zajímal a přepadla by vás chuť se na něj podívat, po zadání kódu TENFC získáte při objednávce slevu 10 %. Nyní se ale pojďme vrátit k našemu tématu a tomu, proč cíle vlastně nejsou důležité. 

Jak jsem již zmiňoval, Petr Štěpánek onen princip velmi trefně popsal ve svém článku v prvním vydání pracovního magazínu. Demonstroval ho na příkladu dvou farmářů. Oba farmáři mají silnou víru ve svou bohatou úrodu. Věří ve své výsledky, a přestože je velké sucho a nic nenasvědčuje tomu, že by měla být úroda bohatá, tak oba stále věří, že tomu tak bude. Mezi těmito farmáři nalézáme ovšem jeden velký a zásadní rozdíl. Oba dva sice věří ve svou úrodu, ale pouze jeden z nich byl i přes veliké sucho ochoten jít na pole obdělat jej a zasít. Zatímco ten druhý zůstával u pouhé víry, že úroda bude. Ale nechoval se podle toho, protože nebyl ochotný na pole jít a zasít. 

Petr nám tak v magazínovém článku říká, že jen ten, kdo zaseje, může začít sklízet úrodu, a to bez ohledu na to, jak silná je jeho víra ve výsledky a jaké jsou jeho cíle. Jen ten farmář, který šel i přes silné sucho obdělávat pole, skutečně ve své výsledky věřil, a proto se podle nich také choval. Teď si ale představte, že pracujete na poli, kde není náznak jakékoliv vláhy. Zaséváte svou budoucí úrodu do vyprahlé země a jen věříte, že to není zbytečná práce. Dny se vlečou a táhnou, nepřichází stále žádný déšť a vy pořád chodíte na horkem sužované a vyprahlé pole, aniž byste viděli výsledky své práce v podobě nějakého růstu a budoucí úrody. Stále vidíte jen vysušené pole. Jak silná bude vaše vytrvalost, když budete svůj den hodnotit podle blízkosti k výsledkům? V případě farmáře bychom mohli říct, jak blízko jste ke své sklizni? 

Celým příkladem bych rád nastínil, že když budeme své konání hodnotit podle výsledků nebo podle toho, jaký růst vidíme, tak možná budeme potřebovat až příliš mnoho energie, abychom pro naše snažení měli dostatek vytrvalosti. A právě proto, když už se rozhodnete pro jakýkoliv cíl, byste si měli uvědomit, že cíle nejsou důležité. Když přestanete hodnotit své dny podle toho, jak se přibližujete ke své úrodě, a začnete své dny hodnotit podle aktivit, jež jste všechny vykonali, abyste mohli jednoho dne začít sklízet, tak se dostáváte do úplně jiného nastavení své mysli. Už nevstáváte každý den ráno z postele pro své cíle, ale pro samotný den, ze kterého máte radost a během kterého máte příležitost připravit svou půdu na další úrodu. Když přestanete hodnotit své dny podle výsledků, ale podle toho, co vše jste zvládli zasít, a uvědomíte si na konci dne, co vše jste byli schopni udělat pro svou budoucí sklizeň, tak najednou prožívat úplně jiné emoce. A právě tyto emoce ve vaší mysli ukotvují chování, které je odrazem vašich snů a vizí. 

Zkuste se nad tím zamyslet. Přemýšlejte, jak hodnotíte své dny. Hodnotíte je podle výsledků, nebo podle práce, kterou jste pro své budoucí výsledky udělali? Každý farmář ví, že nikdy nesklidí 100 % všeho, co zasadil. Vždy zůstane nějaké procento odpadu. To ale vůbec nevadí, neboť semínko, které nevzklíčí, nebo rostlina, která neplodí, má alespoň sílu vadnout, shnít a pohnojit zem, ze které vyrostla. Chci tím říct, že když se občas něco nepovede a vaše práce nepřinesla výsledky, tak to vůbec nevadí, protože jste měli alespoň příležitost získat zkušenost, kterou využijete při další sadbě. Abyste mohli začít znovu a lépe. 

Třeba budete díky dnešnímu dílu o něco pevnější ve víře ve vlastní sny. Rád bych závěrem dodal, že když se začnete soustředit na každý svůj den a na to, co jste vykonali pro své výsledky, tak časem zjistíte, že není až zase tak moc důležité, co si životě přejete získat, ale především kým se ve svém životě chcete stát. Zkuste si na to vzpomenout, až se budete rozhodovat pro cestu za novými cíli.

Doufám, že vám společně s dosažením těch nejlepších výsledků pomůže přinést úspěšné a krásné dny.

© Lukáš Eder