Jak uvěřit a nebát se vlastních snů?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V posledním podcastu jsme si povídali o snech. Také o důležitosti nejprve ve vlastní sny uvěřit, pokud od nich chceme, aby se proměnily ve skutečnost. Snažil jsem se předat své zkušenosti a odkázat na nástroj, o kterém věřím, že dokáže pomáhat každému, kdo
v životě tak trochu tápe. Možná už se bojí snít, a tak vlastně ani neví, co by měl ve svém životě chtít. Nebo má jednoduše strach věřit ve vlastní sny. Pokud jste předchozí epizodu neslyšeli a jsou vám tato slova ve vašem životě povědomá, zkuste se k předešlému dílu vrátit. Doufám, že splní svůj zamýšlený účel. 

Hlouposti?

Možná si ale někdo z vás řekl: „Co je to za hloupost, že někteří lidé mají strach věřit ve vlastní sny? Proč by vlastně měl kdokoliv cítit strach z uvěření něčeho, jako jsou zrovna jeho sny? Nezní to trochu jako nesmysl?“ Asi záleží na úhlu pohledu a způsobu přemýšlení. Podstatné totiž je dokázat ve vlastní sny uvěřit celou svou bytostí, a ne jen tou částí, kterou máme pod kontrolou zrovna v daný moment, kdy o našich snech přemýšlíme. Zazněla právě ještě větší hloupost a začínáte se v tom celém už úplně ztrácet? Já ve své sny a vize věřím, tudíž se to pokusím vysvětlit tak, jak to osobně chápu já.

Minule jsem vyslovil termín vision board. Znám pár lidí, kteří mají ve svém pokoji vylepenou nástěnku vizí. A upřímně znám i lidi, co si svými sny vytapetovali celou stěnu. Vision board je samozřejmě krok, který nám může pomoci v naše sny uvěřit. Já osobně ho ovšem nepovažuji za extra podstatný ani klíčový. Mnohem důležitější totiž je, jak s našimi sny dále pracujeme. Za mě je totiž v zásadě jedno, zda své sny máte vylepené na stěně nebo sepsané ve svém deníku. Dokonce znám i případ, kdy si jedna nejmenovaná osoba nahrála své sny jako audio do mobilu, přidala k nahrávce podkresovou hudbu a používala ji jako pravidelnou afirmaci svojí mysli. Tahle metoda mi přišla docela zajímavá, a to hlavně z toho důvodu, že nám právě pomáhá ve sny uvěřit celou svou bytostí.

Víra a chování ruku v ruce s prací a činy

Jak jsem říkal, rozhodující jsou právě způsoby, jakými se sny a vizemi pracujeme a jak moc v ně skutečně věříme. Když přemýšlíme o našich snech a pracujeme zrovna na nějaké nástěnce vizí, v naší mysli se zaměřujeme hlavně na předměty a úspěchy, jež bychom chtěli v životě získat. Přemýšlíme, jaké věci bychom mohli mít a jak by se mohl změnit náš život. Je hezké o tom přemýšlet. Když podobně uvažujeme, tak možná skutečně v ten daný moment propadneme myšlence, že jsme v náš sen uvěřili. Co ovšem doopravdy rozhoduje o tom, zda v sen věřím celou svou bytostí, a ne jen ve chvíli, kdy na daný sen zrovna myslím nebo jej mám na očích? O tom nevypovídá samozřejmě nic jiného než naše chování. Když se dokážeme chovat způsobem, jako bychom danou věc už měli, nebo tak, jako bychom už dokázali chtěného cíle dosáhnout, tak to znamená, že
v náš sen věříme celou svou duší. Proč? Protože naše chování je v souladu s našimi sny,
i když na ně zrovna nemyslíme.

Příklad je opět velmi jednoduchý. Pokud je vaším snem vysportovaná postava, tak sportujete i jíte zdravě, aniž byste si to museli připomínat nebo se k dodržování zdravé stravy a pohybu přemáhat. Tady bych zase mohl přispět příkladem ze života. Když jsem hubl, zašel jsem jednou do obchodu a poprvé si tam koupil kalhoty, které nebyly nadrozměrné velikosti. Jednalo se o klasickou konfekční velikost. Upřímně řeknu, že mi ty kalhoty vůbec neseděly. Vlastně ani neslušely. Sotva jsem se do nich narval. Mně se ale moc líbily a měl jsem radost, že mám normální konfekční velikost. A tak jsem je koupil. Všichni se mě ptali, proč jsem si je kupoval, když mi jsou na první pohled malé. Má automatická odpověď byla: „Nejsou a za měsíc nebo dva mi budou akorát.“ Pravda se ukázala taková, že za dva měsíce už mi byly zase trochu velké, takže jsem je vlastně moc nenosil ani po čase. Co ale na tomhle jednoduchém a banálním příkladu chci ukázat, je právě ten fakt, že moje chování odpovídá mému splněnému snu. Zkrátka jsem ani trochu nepochyboval, že by to mělo být třeba jinak, protože jsem jednoduše věděl, že se tak stane. A právě dokázat podobným způsobem uvěřit ve vlastní sny bývá mnohdy velmi náročné. 

Když totiž žijeme náš život konkrétním způsobem a díky němu jsme dosáhli nějakých současných výsledků, je pro naši mysl velmi náročné uvěřit, že tomu najednou bude nebo může být jinak. Paradoxní pravdou totiž je, že o velkých splněných snech nerozhodují rozsáhlé změny našeho chování, ale právě naopak. Největší vliv na velké životní změny, a tím pádem i na splnění velkých životních snů, mají ta rozhodnutí, která děláme na denní bázi a kterých si zprvu nejsme ani schopni všimnout. Neuvědomujeme si je. Síla těchto malých rozhodnutí tkví totiž v jejich násobení. Třeba taková blbost jako můj případ, že si koupíte malé kalhoty, vlastně potvrzuje vaše přesvědčení o vlastním snu. Pakliže byste v něj skutečně nevěřili, nikdy byste si je zcela logicky nekoupili. 

Zaměřme se více na změnu malých procesů a našeho chování, které odpovídá našim snům. Protože právě toto chování a každodenní návyky nás přivedly k našemu současnému stavu a rovněž k tomu, co dnes máme. Pokud tedy chceme získat víc
a přitáhnout do našeho života něco lepšího a nového, měli bychom se zaměřit na to, kým se potřebujeme stát, a začít se chovat, jako bychom tou osobou už byli. A abychom se mohli stát někým novým, musíme začít právě u drobných změn, které si dokážeme zamilovat, které jsme schopni dělat každý den a díky kterým nakonec změníme svůj život. 

Způsobů, jak věřit v nějakou svou novou a budoucí identitu, existuje bohaté množství
a určitě se některým chystám věnovat i v dalších podcastech Myšlením na vrchol. Pokud kdokoliv z vás, mých drahých posluchačů, již máte na kontě podobnou zkušenost, budu velmi rád, když vás přepadne chuť se o ni podělit a napíšete mi na e-mail [email protected], kteří pravidelní posluchači už dobře znají.

Rovněž vědí, že jim a vám všem nejen pro dnešek popřeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder