5 forem strachu, který brání životnímu štěstí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jak by vypadal váš život, pokud byste měli příležitost dělat každý den to, co vás baví a dává životu nějaký skutečný smysl? Už několikrát jsem ve svém podcastu zmínil, že když se práce stane naším koníčkem, tak je to snad lepší jak vyhrát v loterii. Peníze totiž náš život šťastným nikdy neudělají. Jak by také mohly? Copak peníze jsou nějaká věc nebo činnost, co by nás potěšily? Peníze jsou přeci jen prostředek směny, je to vlastně forma energie, kterou můžeme buď získávat, uchovávat, nebo vydávat. Samozřejmě ale naprostá chudoba nás neudělá šťastnými, opět na ni můžeme pohlížet jako na stav nedostatku energie. Proto věřím, že skutečně štěstí a naplnění můžeme hledat jen v činnostech, které dávají našemu životu smysl. Japonci pro tuto činnost mají svůj termín a ten už je i v západní Evropě známý jako Ikigai. A pravidelní posluchači samozřejmě ani dnes toto slovo neslyší v mém podcastu poprvé. 

Spousta lidí slovo Ikigai spojuje se svou prací a myslí si, že smysl našeho života bychom měli hledat v práci, která nám generuje peníze. Upřímně si ale myslím, že toto vnímání není úplně šťastné, a proto říkám, že když se smysl našeho života stává naší prací a koníčkem zároveň, tak je to jako výhra v loterii. Znamená to vlastně, že jsem schopen v jeden moment násobit energii, kterou získávám do svého života. Ať už je to energie v podobě peněz nebo energie v podobě skvělých pocitů.

Ne každý ale přece musí chtít hledat smysl života v práci. Někoho může naplňovat například to, že trénuje fotbalový dětský tým nebo že vede nějakou zajímavou organizaci, setkává se s lidmi, kteří mají stejné vášně a zájmy. Ne každý má možnost udělat ze svého Ikigai zdroj peněz, a tak je spokojený, že může pracovat v továrně, aby mohl odpoledne být s dětmi na hřišti. Myslím, že je to naprosto v pořádku, a vlastně je to naprosto skvělé, když někdo dokáže takový smysl v životě najít. 

Na každý toho ale schopen je. Bohužel ne každý dokáže objevit své Ikigai, a potom se z něj nestává tvůrce svého života, který přesně ví, co chce a kam směřuje. Stává se z něj ten, kdo životem proplouvá, nechává se unášet proudem, a vlastně ani někdy neví, kam jej tento proud zavede. A proto mě napadá otázka: Proč tomu tak je? Proč je pro nás mnohdy tak těžké poslechnout hlas svého srdce, dělat to, co bychom dělat chtěli, a raději si necháme svým okolím diktovat, co bychom dělat měli?

Pravdou je, že někdy ani nevíme, co bychom měli chtít, a to zjistíme jedině tak, že se začneme věnovat více svému sebepoznávání, a pak především také tomu, že přijmeme to, jací skutečně jsme, a přestaneme už konečně přemýšlet o tom, jací bychom být měli.  Někdy ale známe sami sebe, víme, co bychom chtěli dělat, a přesto to dělat nedokážeme. A já se ptám: Proč?

Copak my nechceme žít skutečně šťastný a naplněný život? Zkoušeli jste si někdy představit, jak by vypadal váš život, pokud byste žili každý den své Ikigai? Když se vám to podaří, tak zjistíte, že vám to do života přinese mnohem víc radosti, než si dokážete si představit. Ovšem to, co nám k tomuto poznání nejčastěji brání, je strach. Obecně strach je právě tím největším nepřítelem vašeho Ikigai a projevuje se v pěti nejčastějších formách. Je to strach z neznáma, kdy máme obavy z toho, že se stane něco, co nedokážeme předvídat, také se často bojíme vystoupit z naší komfortní zóny. Pak je tu samozřejmě strach ze selhání a strach z toho, co si o nás pomyslí okolí. Přijme okolí naši novou osobnost? A v neposlední řadě je tu strach vystoupit z komfortní zóny. 

Čeho si můžeme na těchto typech strachu všimnout? No, minimálně je to fakt, že ani v jednom z těchto druhů strachů nemáme obavy ze smrti. Bojíme se více o to, že utrpí naše ego, náš současný společenský status, možná naše vztahy. Jak moc ale chceme být šťastní? Je lepší žít život, který nás nenaplňuje, abychom vyhověli požadavkům našeho okolí, nebo žít život, který nás dělá šťastnými? Myslím, že rozhodnutí je jasné. Jenže jak se zbavit tohoto strachu?

Bojovat proti strachu mi nedává smysl. To nás stojí jen další energii a vede to spíš k jeho potlačování. Jen si to zkuste vizualizovat třeba tak, že stojíte proti stěně, na které je napsáno strach, a musíte ji přetlačit, abyste mohli jít dál. Kolik síly a energie asi budete muset vyvinout?

Proto si myslím, že je lepší nesnažit se se strachem bojovat nebo jej jakkoliv potlačovat, ale spíš se s ním vyrovnat a přijmout skutečnost, ze které se strachujeme, a připustit si, že i když tato skutečnost nastane, tak pokud nás neohrozí na životě, tak se ve výsledku stává jen zdrojem dalších zkušeností, které asi potřebujeme, abychom mohli žít ten skutečně šťastný a naplněný život

Strach nám sám o sobě brání žít v přítomném okamžiku. Sami se zamyslete, kdy naposledy jste zažili strach v přítomném okamžiku? Mnohem častěji zažíváme strach z budoucnosti, ale také z minulosti. V naší hlavě nám naskakují myšlenky, díky kterým máme obavu, jaké dopady budou mít na náš život nevyřešené problémy a chyby. Těžko potom člověk hledá cestu, jak se zbavit strachu, žít v přítomnosti a dělat to, co jeho život skutečně naplňuje. 

Jsou ale způsoby, jak s tímto pracovat. V aktuálním vydání tištěného magazínu Improovio se například věnujeme hledání vlastní vize. Vizi lze vnímat jako směr naší cesty a už jenom to, že víme, jakým směrem směřujeme, nás zbavuje určitých forem strachu. Když se ohlédneme za našimi výsledky, tak nám to zvyšuje sebevědomí a také nás to zbavuje strachu. Těch technik je samozřejmě spousta, dopodrobna se je snažím rozebírat právě v magazínu a doplňovat je o pracovní listy, abychom se je snažili rovnou aplikovat. Jedné takové technice bych se chtěl věnovat zase v dalším podcastu Myšlením na vrchol. Proto pokud si uvědomujete nějakou formu strachu, která Vám brání začít dělat to, co skutečně dělat chcete, zkuste si pustit i další epizodu mého podcastu zase zítra, pokud posloucháte každý den. Jestliže patříte mezi posluchače, co si pouští více epizod najednou, tak se na ni můžete vrhnout klidně hned. V obou případech mě potěší, když mi potom napíšete třeba vlastní zkušenost nebo techniku, která vám pomáhá zbavit se svého strachu a žít svůj život tím, co jej naplňuje a v čem vidíte smysl. Kdyby vás zaujal i zmiňovaný tištěný magazín, tak se, prosím, nedivte, že jej nevidíte nikde na stánku. Improovio magazín je zasílán pouze členům Improovio programu jako nástroj, který vznikl mimo jiné i na základě zpětné vazby posluchačů tohoto podcastu a vznikl právě proto, aby nejen těmto posluchačům pomáhal aplikovat myšlenky z podcastu do života a možná tak i měnit svůj život k lepšímu. Snad se nám to bude dařit, snaha z naší strany je, ale výsledky jsou stejně vždy a jen v rukou každého z nás. Přeji vám, ať vám výsledky dělají nejen radost, ale ať díky nim máte vždy úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder