Nástroj, který nám pomůže získat nadhled a další energii

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Minulý týden proběhlo první mastermind setkání s VIP členy Klubu Improovio. Když jsem přemýšlel nad tím, jak koncipovat zrovna tuto variantu členství, tak mě napadlo, že právě koncept mastermind, se kterým jako první přišel slavný Napoleon Hill ve své knize Myšlením k bohatství, bude mít pro členy skutečnou hodnotu. Napoleon Hill si tehdy tvořil taková setkání jen ve své mysli. Přestože si je dělal jen ve své mysli, tak mu tato setkání pomáhala získat nadhled nad svým životem. Možná že je to právě nadhled, co nám dnes tolik chybí, abychom byli schopni objevit nové příležitosti nebo vyřešit otázky, které už dlouho zatěžují naši mysl. 

Dnes máme naštěstí příležitost setkat se online a nemusíme se jen spoléhat na představy v naší mysli. Chtěl bych hlavně poděkovat Davidovi Kolářovi, který mi právě s prvním mastermindem pomohl. David má mnohem víc zkušeností s podobnými akcemi než já. Už tři roky pořádá mastermindová setkání pro majitele firem a pravidelní posluchači mohou jeho myšlenky slýchávat také v našem pondělním živém vysílání Byznys ráno, které přináším vždy ze záznamu v podobě podcastu. 

Teď bych se chtěl ale vrátit k mastermindu z minulého týdne. Ve VIP programu Improovio je aktuálně něco přes dvacet členů, odvahu pro aktivní zapojení se do mastermind měli první tři. Byla to Iva, Anna a Martin, kterým bych chtěl také tímto ze srdce poděkovat za jejich aktivitu. Ostatní VIP členové možná neměli zrovna čas, ale mohli slyšet záznam celého vysílání ve formě podcastu, který je přístupný v naší Improovio aplikaci právě pro VIP členy. Tento první mastermind trval dvě hodiny, a přestože nás tam bylo i s Davidem Kolářem a mou maličkostí jen pět, tak si myslím, že zazněla spousta skvělých myšlenek, uvědomění a hromada zpětné vazby, které každému daly nějaké nové podněty k zamyšlení. I pro mě samotného to byl vlastně silný zážitek a sám jsem si odnesl spoustu podnětů k dalšímu zamyšlení.

Jedno takové zamyšlení, o které bych se chtěl dnes podělit, jsem získal díky Ivaně a Anně, které, jak už jsem říkal, se našeho společného online setkání také zúčastnily. Iva ve svém představení zmínila, že je v životě naprosto šťastná, protože dělá to, co vždy dělat chtěla. Je kadeřnicí a její práce se stala jejím koníčkem. Sama zmiňovala, že by na svém životě ani práci nic neměnila, že je prostě šťastná. Jediné, co ji tak trochu trápí, je vědomí, že nebude schopna dělat svou práci za dalších dvacet let. Iva si uvědomuje, že v šedesáti už prostě nebude schopna stát celý den u kadeřnického křesla, a proto hledá další směry, kterými by se mohla rozvíjet. Nechce ovšem rozšiřovat salony. Nechce najímat žádné kadeřnice a starat se o zaměstnance. Vidí v tom něco, co ji vůbec neláká, a možná má obavu, že by potom byla více manažerkou než tím, co ji baví – tedy kadeřnicí. 

Podobně na tom byla také Anna. Ta je zase zahradní designérkou. Práce má více než dost a také se brání nabírat lidi do svého týmu, protože má obavy, aby nemusela začít dělat práci, která ji nebaví, a mohla se i dál věnovat tomu, co dává jejímu životu smysl. Během mastermindu se Anna zmínila, že trochu plave v hledání harmonie mezi osobním a pracovním životem. 

Jak Anna, tak Ivana měly v životě obrovské štěstí. Jejich práce se stala jejich koníčkem, ve své práci vidí smysl svého života. Je to činnost, která jim dodává energii, která je naplňuje. Napadá mě ale otázka, jsou ji schopné dělat naplno? Nespokojili se svým současným stavem? 

V minulém podcastu jsem mluvil o tom, že když přestaneme dělat věci naplno a přestaneme prostě chtít víc, tak to brání obecně našemu růstu. Asi většina podnikatelů si představí nějaký byznysový růst a začne přemýšlet tak, že by měli chtít víc a víc. Pokud bych to převedl na příběh dvou dam našeho prvního mastermindu, tak by to mohla být větší firma, více zaměstnanců a více zákazníků. Jak od Davida Koláře, tak i ode mě putovaly během našeho společného povídání myšlenky tímto směrem. Obě dámy ale řekly, že tohle přesně nechtějí, že se nechtějí rozrůstat tímto směrem. A já si myslím, že je to vlastně strašně dobře, že je vlastně dobře vědět, jak velkou firmu chci mít a kdy mám dost. Teď si ale možná říkáte, že si to protiřečí s tím, co jsem říkal ve svém podcastu včera. Tam jsem říkal, že bychom měli vždy chtít víc a dělat věci naplno. Jenže ono si to vlastně vůbec neprotiřečí, a právě na příkladech Anny a Ivany bych chtěl ukázat proč. 

My nemusíme chtít větší firmu, abychom mohli dělat smysl našeho života naplno. Stačí jen dělat tu věc, která nás skutečně baví, a současně být spokojený s velikostí naší současné firmy. Tak Anna se například během našeho mastermindu zmínila, že protože má vystudovanou ekonomickou školu, tak si sama vede účetnictví. I přesto, že ji to moc nebaví, tak dělá, protože to prostě umí a přijde jí zbytečné platit někoho jiného. Jenže jaký to potom má následek pro její činnost, pokud se na to podíváme z nadhledu? 

Pravidelně se musí věnovat něčemu, co by mohla úplně jednoduše předelegovat na někoho jiného, jen dohlížet na výsledky a věnovat se tomu, co ji baví. Chápu, že to trošku už zavání tím, co dělat nechtěla – tedy vedením lidí a manažerskou činností. Na to ale přece není nutné nikoho zaměstnávat, může si někoho najmout, stejně jako si někdo najme ji pro design své zahrady. 

Chci tímto podcastem říct, že někdy našemu růstu nebrání jen to, že se staneme spokojeni s našimi výsledky a přestaneme chtít víc, ale také to, že se věnujeme činnostem, které nás nenabíjí tou správnou energií a děláme je jen proto, protože je dělat musíme, abychom mohli dělat to, co chceme. V takovém případě si myslím, že pokud nejsme schopni najít prostor pro nějaký další rozvoj, tak může stačit třeba jen to, že se zastavíme, vezmeme si tužku, papír a píšeme, jaké činnosti děláme každý den. Potom můžu postupovat třeba tak, že vezmu činnost po činnosti a budu si je dávat v naší představě na misky vah a zamýšlet se, kolik energie mě tato činnost stojí a jakou činností ji musím vyvážit, abych zase tuto energii získal. Vezmu jednoduchý příklad. Každý den například vím, že se musím dvě hodiny věnovat administrativní práci a plánování, které je nezbytné pro to, abych mohl dělat to, co mě baví. Ta administrativní činnost mě vyčerpává, stojí mě mou energii, zatímco činnost, která mě baví, mi tuto energii doplní, a ještě mi vydělává peníze, které vlastně také představují určitou formu energie. Za peníze si přece kupujeme práci někoho jiného, takže si kupujeme vlastně i jeho energii. A proto mě napadá jednoduchá otázka. Není lepší věnovat se práci, které mě baví, která mi generuje mnohem více energie? A není lepší se vykašlat na práci, která mě jen stojí spoustu energie? S administrativní činností nám může pomoci virtuální asistentka a nám se uvolní ruce, můžeme dělat, co nás baví, co dává našemu životu smysl. Najednou je zase vidět prostor, jak se zlepšovat a kam dále růst. A to vše aniž bych musel chtít nutně budovat větší firmu. Tak i taková zpětná vazba a uvědomění zazněly během prvního společného mastermind setkání mezi VIP členy programu Improovio. Jak jsem ale říkal, povídali jsme si dvě hodiny, takže tam toho zaznělo mnohem víc. 

Abychom ale byli schopni k podobnému myšlením sami dospět, tak potřebujeme získat trochu nadhled, potřebujeme se trochu dostat ven z naší sociální bubliny, zastavit se a zamyslet nad svým životem, různými myšlenkami a kroky, které děláme každý den a někdy vlastně už ani nevíme, proč je děláme. Skvělým principem, který Vám k tomu bude pomáhat, je právě mastermind. Ten si opravdu můžete udělat sami, nepotřebujete k tomu ani mě, ani Davida Koláře, ani být členem zrovna VIP programu Improovia. Aby ale bylo takové setkání opravdu přínosem a nejen ztrátou času, tak jen fajn tam mít někoho zkušeného, kdo jej povede. Jak takové setkání udělat zmiňuje David Kolář i ve svém článku v prvním vydání Improovio magazínu. Tolik tedy dnešní podcast, kde jsem se s vámi podělil o další zkušenost a možná i přinesl nějakou další zajímavou myšlenku, co vám pomůže změnit život k lepšímu. Jako vždy vám děkuji za jakoukoliv zpětnou vazbu, nejen ke dnešnímu tématu, a také vám jako vždy přeji úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder