Jak vidět každou příležitost

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Zkuste si, prosím, vzpomenout na některou situaci ze svého života, kdy jste přišli do úplně nového a neznámého prostředí. Může to být například nástup do nové práce, může to být vstup na novou školu, do nového sportovního kolektivu. Věřím, že každý z nás zažil podobnou situaci, kdy se potkával s novými lidmi, byl tak trochu nervózní a nevěděl, co by ve skutečnosti měl čekat. Myslím si, že nervozita je nám naprosto přirozená, když vstupujeme do nějaké nové role nebo nového kolektivu. To, co nám v takových situacích dodává sebevědomí, je dostatečná kompetentnost pro danou roli. Pokud víme, že máme dostatek zkušeností, znalostí a dovedností, tak nepropadneme zbytečné nervozitě nebo dokonce panice. Případná nervozita nám v takové situaci může být i přínosem. Protože si díky ní hlídáme své chování a dáváme pozor na to, abychom se vyhnuli zbytečným chybám. Určitě si někdo z vás vzpomněl na situaci ve svém životě. Já jsem jich našel hned několik.

A teď si, prosím, zkuste představit, že se píše 15. září 2008 a jste v kůži Jana Kovalovského. Honza byl hostem předchozího podcastu a pro ty z vás, kteří rozhovor neslyšeli, bych měl prosbu. Zkuste se k němu, prosím, vrátit. Věřím, že jeho příběh je docela inspirativní a myšlenky v rozhovoru přínosné. Honza Kovalovský zmiňovaný den nastupoval do nového zaměstnání. Za sebou měl docela úspěšnou sportovní kariéru, ale tentokrát se rozhodl vykročit novým směrem. Získal novou vizi, stát se burzovním makléřem, a tu se rozhodl naplňovat ve společnosti Patria Finance. Věřím, že tehdy, když přišel první den do práce, tak jej ani ve snu nenapadlo, že za pouhých deset let bude ve stejné společnosti nedělat jen pouhého makléře, ale rovnou šéfa celého obchodu. Ještě když si představím, že přišel z naprosto rozdílného prostředí, aniž by byl nějak kompetentní pro roli burzovního makléře, a ještě nastoupil v den, kdy se akciové trhy asi totálně zbláznily. 

Kariréní cesta Honzy Kovalovského a jeho příběh nám tak opět může být důkazem, že pokud se rozhodneme vykročit novým směrem a změnit svůj život a jsme odhodlání naplnit svou vizi, tak toho jsme skutečně schopni. A to přestože se na první pohled zdá, že nemáme pro úspěch žádné předpoklady. Honza Kovalovský totiž neměl dostatečnou kompetenci pro roli burzovního makléře a rozhodl se vykročit za novou vizí asi ve vůbec nejméně příhodnou dobu. Měl ale něco cennějšího. Honza si z vrcholového sportu přinesl s sebou do Patrie Finance vytrvalost a disciplínu. Sám v rozhovoru říkal, že těmto vlastnostem přisluhuje největší míru svého úspěchu. Za mě si ale myslím, že mnohem důležitější bylo, že se Honza dokázal do své práce naprosto zamilovat. Protože ve chvíli, kdy děláme, to co skutečně milujeme, tak nás žádná nervozita ani nepřízeň osudu prostě nezajímá. 

Ono se říká, že každá krize s sebou nese nějakou příležitost. Já vím, že tahle fráze je už spíš takové klišé. Osobně si myslím, že pro objevení příležitosti nemusíme čekat na žádnou krizi. Krize je totiž většinou stav, kdy se spousta věcí okolo nás začne měnit a my jsme tak nějak donuceni naším okolí a prostředím, ve kterém jsme, začít uskutečňovat nějaké změny. Když se řekne slovo krize, tak si představím tlakovou nádobu, ve které neustále stoupá tlak. Žádný tlak ale nemůže stoupat donekonečna, a když to necháme zajít až do fáze, že nám nádoba exploduje, tak tento výbuch prostě mění prostředí okolo sebe. Je ale nutné čekat na tuto explozi? Není lepší najít svou příležitost hned a začít měnit svůj život dřív, než jsem k tomu donucen svým okolím?

Proto si myslím, že příležitosti nemusíme hledat jen v dobách krize. Jsou kolem nás, jen je možná nevidíme. Kolikrát máme tu příležitost před očima, ale my ji nejsme schopni vidět, a potom si čteme článek, v němž je velkolepý podnikatelský příběh. A v tu chvíli nám to dojde, řekneme si. No jo, vždyť tohle jsem měl už dávno na mysli, tak proč jsem to sakra nezačala taky realizovat?

Abychom byli schopni všímat si nových příležitostí, potřebujeme se zbavit zbytečného tlaku. Když pojedeme od rána do večera, aniž bychom se během dne zastavili, a budeme se neustále soustředit na co nejvyšší výkon, tak tím sami na sebe vyvíjíme stále větší a větší tlak. Potom už není na místě otázka, jestli jsme dost odolní na to, abychom daný tlak ustáli, ale spíš kdy se stane tento tlak destruktivním pro naši osobnost. 

Zkuste si, prosím, jen sami uvědomit, do kolika různých rolí vstupujete. Vezměte si papír s tužkou a napište si někam role, do kterých pravidelně vstupujete. Až je budete mít vypsané, tak si začněte klást otázky. Proč vstupuji zrovna do této role, jak to souvisí s mou vizí a je vůbec tato role v souladu s mou osobností? Možná si potom také uvědomíte, že jste byli donuceni k rolím, do kterých sami vůbec vstupovat nechcete. Abychom ale byli schopní podobné sebereflexe, potřebujeme k tomu dvě základní a zcela klíčové věci. Za prvé potřebujeme znát svou vizi. Když nevíme, jakým směrem chceme kráčet, tak ani nevíme, do jakých rolí potřebujeme vstupovat. No, a druhou věc, kterou potřebujeme bezpečně znát, jsem my sami. Dokud nepoznáme sami sebe a nejsme si vědomi svých slabých i silných stránek, těžko budeme hodnotit, jaké role jsou pro nás vhodné. A sami potom možná zjistíte, že jakmile si dokážete uvědomit tyto dvě základní věci, tak se dokážete skutečně zamilovat nejen do své práce, ale také do svého života.

Jenže najít si na takové věci čas není tak jednoduché. Proto se vás k tomu snažím inspirovat v rámci svých podcastů a hlouběji s tímto pracovat i v rámci programu Improovio. Tam se snažíme podobné informace aplikovat do svého života a hledat takovou cestu, která bude stejně tak jedinečná a individuální, jako je každý z nás. O tématu sebepoznání mluví hodně i Marián Jelínek ve svých knihách a přednáškách. S Mariánem také spolupracujeme, a proto mám pro vás připravenou jednu zcela speciální epizodu. Ti z vás, kdo posloucháte podcasty každý den, se na ni můžete těšit už zítra. A ti z vás, kdo je posloucháte zpětně, se na ni můžete vrhnout třeba hned. V oné epizodě mluví Marián o sebepoznání a také o strachu. A jsem přesvědčený, že i další epizoda Myšlením na vrchol udělá každému z mých posluchačů úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder