Kde hledat naplnění pro vlastní cestu?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnes, v den kdy vydávám tento podcast, je to přesně týden od spuštění registrace členů do nového programu Improovio. V nedávných podcastech jsem hodně mluvil o sebepoznání, mluvil jsem o tom, jak důležité je zamilovat se do své cesty, a ne pouze do samotného cíle. Jak nám kolikrát naše špatné návyky brání, abychom se dokázali do takové cesty zamilovat, a jak sami sebe můžeme překvapit výsledky, kterých se nám podaří dosáhnout, když v nás necháme vybuchnout opravdovou vášeň a do cesty se zamilujeme.

Jeden z nejčastějších dotazů, který mi píšete, je, kolik času mi zabere tvorba podcastu a jak vůbec zvládám každý den tvořit novou epizodu. Většinou reagujete, že tomu nerozumíte a nechápete, jak je to vlastně možné. Abych vám řekl pravdu, tak velmi podobně jsem reagoval, když jsem začal spolupracovat s Petrem Casanovou. Petr už od roku 2010 píše každý den nový článek na web firstclass.cz, píše stostránkový magazín FC a vedle toho napsal už sedm knižních bestsellerů. Než jsem začal s Petrem spolupracovat, měl jsem úplně stejné otázky a říkal jsem si: To přece není možné. Jak je jen schopný tohle všechno zvládat? 

Když jsem potom začal s Petrem spolupracovat a viděl, jakým stylem pracuje, začal jsem to chápat. Na Petrovi je vidět, že když píše, tak je naprosto odpoutaný od okolního světa, je ponořený do své práce, je ve stavu „flow“. Pořád jsem jej ale nepřestával obdivovat a říkal jsem si: Jak to jen dokáže, tvořit tolik obsahu a myšlenek, které pomáhají druhým lidem? 

Myslím si, že dnes už odpověď znám, protože jsem sám poznal, jaký stav to je, když se člověk dokáže dostat do zóny optimálního fungování a vidí smysl v práci, na které pracuje. A tím se dostávám právě k odpovědi na tak častou otázku, jak je jen možné tvořit tolik obsahu?

Možná bych pro lepší pochopení a vysvětlení mé myšlenky mohl použít jednoduchý příklad. Naše známá si nedávno nechala na svou zahradu vytvořit od řezbáře dřevěnou sochu orla. Když jsem viděl to umělecké dílo a jeho detailní umělecké zpracování, žasnul jsem a nechápal. Stejně tak nechápu, když se dívám pod rudce šikovného řemeslníka, například uměleckého kováře nebo truhláře. Když se ale přestanu dívat na samotný produkt, který mi vzniká před očima, a začnu pozorovat jeho tvůrce, tak vidím úplně stejné zapálení, jako když pozoruju Petra Casanovu při jeho práci, a dnes už vidím i sebe, když si vzpomenu, jak jsem zapálený do práce, když si píšu magazín Improovio nebo texty pro další podcasty.

Znovu se mi tím tak potvrzuje, že když si dokážeme najít činnost, která nás nabíjí a na kterou se těšíme, tak jsem schopni dosahovat takových výsledků, které možná budou pro jiné lidi naprosto nepochopitelné. A když si ještě k tomuto zápalu dokáže každý z nás najít nějaký vyšší princip, řekněme definovat si své proč, získáme k dané činnosti ještě něco navíc. Je to něco, co neděláme jen proto, že nás to baví a možná i nabíjí nějakou pozitivní energií. Najednou nám naše činnost dává mnohem větší smysl. Řekněme, že začne obohacovat i našeho ducha, a ne jen naši mysl a případně naše tělo. Začneme touto činností naplňovat dvě ze šesti základních potřeb spokojeného a šťastného života. Je to potřeba růstu, touha po zlepšování sama sebe a také potřeba společenského přínosu. Tyto dvě potřeby jsou velmi důležité a zásadní pro rozvoj naší osobnosti. Pokud totiž děláme něco jen tak, protože nás to baví, tak můžeme říct, že tím svou osobnost tvoříme, ale až těmito dvěma potřebami ji začínáme skutečně rozvíjet. 

Jak už kdysi řekl Tony Robbins: „Úspěch bez pocitu naplnění je ve skutečnosti selháním.“  A právě proto se v úvodu nového magazínu Improovio věnujeme hledání vlastních hodnot, které posléze chceme žít. Abychom začali svou osobnost nejen dále utvářet a zdokonalovat, ale abychom dokázali získávat to skutečné životní naplnění. 

Pravdou je, že většinou to, co jsem dělali rádi jako děti a na co jsem se těšili, je naším signálem, v jaké činnosti bychom mohli hledat ono životní naplnění. Když si dnes vzpomenu na své dětství, tak jsem se například ve škole vždy těšil na slohové práce. Nejraději jsem byl, když nám učitelka dala volnou ruku a my mohli psát například vyprávění na libovolné téma bez konkrétní osnovy. Většina spolužáků to neměla moc ráda. Zase něco vymýšlet. Mě to ale vždy bavilo a prakticky obratem jsem se dokázal napojit, dostat se do stavu flow a začít něco psát. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že by se z této činnosti mohlo stát něco, čím bych se mohl prakticky živit. V každém případě ale dnes vím, že dnes bych určitě nedokázal vytvořit stejné množství obsahu, pokud bych za touto činností neviděl nějaký smysl. Jednoduše řečeno: Pokud bych danou činností nerozvíjel dále svou osobnost. 

A můžu vám říct, že když jsem začal dostávat první zpětné vazby na podcast Myšlením na vrchol, a když jsem nedávno poprvé držel v ruce vytištěný magazín Improovio, tak to byl pro mou osobnost naprosto nepopsatelný pocit. Najednou jsem si tak trochu začal připadat jako ten řezbář, který přivezl své dílo naší známé a viděl v jejích očích nadšení z jeho práce. Věřím, že i tehdy si řezbář uvědomoval, jakou radost může jeho práce přinášet do života druhým lidem a co budou tito lidé zažívat vždy, když se na jeho práci podívají. 

Tak jen doufám že i Vám mé podcasty a energie investovaná do Improovia dává smysl a přináší do života pozitivní emoce. Pokud ano, je to pro mě největší odměnou a je to něco, co i nadále rozvíjí mě samotného a za to děkuji každému z vás, kdo se se mnou podlíte o zpětnou vazbu ať už do mého emailu [email protected], nebo na naše sociální sítě. Moc si toho vážím, protože to i mě dělá úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder