Proč nejlepší příležitost nutně nevede k nejlepším výsledkům

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Představte si, prosím, situaci, že byste si chtěli nechat navrhnout a vyrobit třeba nový designový prvek do svého bytu. Je v zásadě úplně jedno, o co by se mělo jednat, může to být prostě cokoliv. Může to být kompletní interiérový design nebo klidně jen sada nového nádobí. V zásadě je to úplně jedno. Důležitý je proces, podle kterého by daná věc měla vznikat. Cílem je získat co možná nejlepší výsledek a máte k dispozici dvě možnosti, jak takového výsledku dosáhnout. 

První varianta je, že si objednáte designéra, který bude mít za úkol připravit jeden jediný návrh, který bude přesně odpovídat vašim potřebám. Tomuto designérovi dáte omezený čas, po který má tento návrh připravit, ale důležité je, že od něj chcete jen jednu jedinou variantu, do které bude investovat maximum svého úsilí a času. Druhou variantou je, že si objednáte jiného designéra, dáte mu stejné zadání, ale budete po něm chtít, aby pro vás připravil za stejné období co možná největší počet  těch nejlepších návrhů. Který ze způsobů si myslíte, že se setká s větší úspěšností? Je to ten, který věnoval maximální úsilí jedinému návrhu, anebo ten, který věnoval maximální úsilí co největšímu množství návrhů?

Podobnou otázku si položili také vědci na princetonské univerzitě, kteří zadali podobné zadání fotografům. Jedna skupina měla za úkol vytvořit jeden co možná nejlepší snímek a druhá skupina měla za úkol dostat do soutěže co možná největší počet fotografií. Asi není překvapující, že nejlepší variantou nebyla ta jediná, co možná nejlepší fotografie, nýbrž ta, která se objevila mezi velkým počtem vyfotografovaných snímků. Tento pokus nám tak může být důkazem, že skutečná kvalita naší práce není ani tolik o samotné přípravě, ale především o samotné práci, respektive o četnosti naší práce.

Pokud se rozhodneme dosáhnout nějakého cíle, chceme většinou dosáhnout co nejlepších možných výsledků a často hledáme způsob, jak takových výsledků dosáhnout. Věnujeme obrovské množství času přípravě a plánování, než se vůbec rozhodneme nějakou konkrétní věc udělat. Už z podstaty věci chceme dosáhnout co možná nejlepšího výsledků, a tak nechceme ztrácet čas vytvářením nějakým zmetků nebo jiných méně uspokojivých výsledků. Asi rozumím tomu klasickému myšlenkovému pochodu, kdy máme potřebu věnovat se nejprve teorii a získávání informací, a až potom tyto informace převádět do praxe a pokoušet se o dosažení cíle. Když se nad tím ale zamyslím, a zkuste se, prosím, zamyslet se mnou, kdy jste se v životě naučili nejvíce věcí dělat skutečně dobře? Bylo to ve chvíli, kdy jste si o nich jen dlouze povídali a získávali informace, nebo ve chvíli, kdy jste je mohli aplikovat to praxe?

Pravdou je, že trénink dělá opravdové mistry, a přestože jsem zastáncem myšlenky, že s narůstající kvantitou klesá i odváděná kvalita, tak je současně i pravda, že opravdová kvalita se může ukázat právě v samotné kvantitě. Příkladem vlastně může být i samotný podcast Myšlením na vrchol. Dnešní epizoda je jubilejní. Nese číslovku 400. Když se někomu zmíním, že tvořím už déle jak jeden rok podcast, kdy se snažím každý všední den vydat jednu epizodu, tak se stále setkávám s nechápavými pohledy. Většina lidí tomu nerozumí a říkají mi, že přeci není možná publikovat každý den podcast na zajímavé téma. Jednoduše řečeno odvádět každý den co nejlepší práci. 

Já si naprosto uvědomuji, že každý den nevypublikuji to nejžádanější téma a nejlepší epizodu. Do každé epizody svého podcastu se ale snažím investovat co možná nejvíce energie, co jsem zrovna schopnen, a každou z těchto epizod se snažím dělat vždy se stejným záměrem. Už od začátku se snažím, aby byl podcast Myšlením na vrchol každodenní dávkou motivace a inspirace, která bude mým posluchačům pomáhat měnit jejich životy k lepšímu. Pokud bych ovšem pro naplňování tohoto záměru zvolil tu druhou variantu, tedy že se budu na každý díl dlouze připravovat a věnovat hromadu času přípravám, hledání těch správných slov a co možná nejrelevantnějších informací, tak by to dnes znamenalo jednoduchou věc. Řekněme, že bych se rozhodl publikovat jednu epizodu týdně, ale soustředil bych se na co možná největší kvalitu, a nevypublikoval ji, dokud bych si nebyl jistý, že jsem dané kvality dosáhl. Výsledkem by bylo, že bych k dnešnímu dni neměl vypublikováno ještě ani 100 dílů mého podcastu. Jenže ono to ve výsledku není jen o tom čísle, není to jen o tom, abychom mohl říkat, mám už 400 podcastů. Já si plně uvědomuji, že převážná většina těch podcastů asi není nijak extra mimořádně zajímavá, a naprosto upřímně prvních padesát epizod už ani já sám dnes nevydržím poslouchat, a to vlastně i přesto, že před rokem mi přišly docela v pohodě. I přesto jsem ale za každou z těchto epizod rád a dnes si zpětně uvědomuji, jak důležité bylo vytrvat právě v té kvantitě a dělat každý den jeden nový díl.  

Měl jsem díky tomu totiž možnost sbírat neuvěřitelné množství zpětné vazby, díky které jsem se mohl ještě dále posouvat a díky této zpětné vazbě přicházet na témata, která by mě možná samotného nikdy nenapadla. Podařilo se mi díky vysoké frekvenci podcastů navázat kontakty s novými lidmi a udržovat vztahy s novými posluchači i čtenáři. Za těch 400 epizod jste mi napsali desítky, možná už stovky zpráv, kde jste mi většinou za podcasty děkovali a přidávali i vlastní zkušenosti a pohledy. Dnes si uvědomuji, jak moc mě tato možnost v mém osobním životě dále posunula a jaká energie se ukrývá v komunitě lidí, kteří jsou ochotni zcela otevřeně sdílet své zkušenosti a názory. 

A přestože se dnes stále necítím jako nějaký mistr a jsem si vědom všech různých rezerv, na kterých byl měl zapracovat, tak jsem dnes vděčný za rozhodnutí začít s tvorbou právě na denní bázi. Protože právě to mě posunulo asi úplně nejvíc a také díky k tomu se v mé mysli zrodila myšlenka na nový magazín a program, kde bych veškerou energii od svých posluchačů mohl spojovat, násobit a posílat zase dál. Nevím, zda by mě napadlo udělat nový pracovní magazín, začít spolupracovat s dalšími autory v rámci Improovia, pokud bych nesbíral zpětnou vazbu právě od vás, mých pravidelných posluchačů. A proto patří velké díky každému z vás, kdo jste se rozhodli mi jakoukoliv zpětnou vazbu poslat. A nejde mi jen o to, že jsem mohl díky této zpětné vazbě růst já sám, ale především o to, že se díky ní zrodila myšlenka programu Improovio, kde všichni společně pomáháme růst i dalším lidem. O Improovio programu jsem se už párkrát zmiňoval v několika předchozích epizodách. Následně jste mě zahltili dotazy, kdy bude možné stát se členem naší komunity a do programu vstoupit. Mám radost, že vás tato myšlenka natolik zaujala, a o to větší radost, že se nám už podařilo vše připravit a dnešním dnem proto spouštíme registraci členů do programu na webu Improovio.cz Chce-li tak být součástí naší myšlenky a společně s dalšími členy měnit své životy k lepšímu, rád se zde s vámi potkám. Součástí celého programu je i tištěný pracovní magazín, a pokud vás zajímá, jak konkrétně vypadá první vydání tohoto magazínu, zkuste dnes navštívit i náš Youtube kanál nebo facebookový profil a podívejte se na záznam z živého vysílání Byznys ráno. Celý tento díl je věnovaný právě obsahu magazínu a dalším myšlenkám, které jsou součástí celého Improovio programu. Záznam z živého vysílání bude samozřejmě k dispozici i zde ve formě podcastu, ale s obrazovým podkladem to bude tentokrát určitě lepší. 

Jak jsem říkal, necítím se v žádném případě jako nějaký mistr a samotný program je teprve v začátcích. Takže ještě nemáme žádné konkrétní výsledky. Přesto start tohoto programu vnímám společně s dalšími autory jako takový milník za naší vizí. Tak snad i pro vás bude tento milník dávat smysl. Závěrem dnešního podcastu bych potom chtěl všem svým posluchačům ještě říct, že pokud už se vám dlouho v hlavě honí jakékoliv myšlenka a vy stále váháte s realizací, tak na nic nečekejte a pusťte se do práce. Na světě jsou totiž lidé, co pořád jen čekají, nikdy nic nedělají a nikam se neposunou, a pak tu jsou lidé, kteří z ničeho dokážou udělat něco, v čem mohou objevit skutečnou hodnotu. Tak snad se to i vám podaří. Ještě jednou vám děkuji za věrnost a zpětnou vazbu, kterou jste mi dávali během těch 400 dílů, a doufám, že vám i dál budu nejen s podcastem Myšlením na vrchol, ale i celým Improovio programem dělat úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder