SOBĚLÍDREM: Pórek v rohlíku aneb JAK NASLOUCHAT svému tělu

Mozek je jeden z největších zázraků vesmíru. A přestože už o něm toho mnoho víme, stále je před námi celý oceán věcí, které ani netušíme. Rád pozoruji, jak funguje, reaguje a jak mě můj mozek řídí. My lidé rádi žijeme ideou, že máme svobodnou vůli. S věkem si čím dál více uvědomuji, jak málo opravdu svobodné vůle mám a kolik mého života je řízeno a navigováno z hlubiny mozku.

Před lety jsem si položil otázku, odkud vzniká to, že mě z ničeho nic popadne na něco chuť? Třeba na granátové jablíčko, hovězí vývar, vajíčko nebo vařený brambor. A došel jsem k přesvědčení, že v mém mozku existuje něco jako „živinová paměť“.

Mozek každou vteřinu přijímá masivní množství informací a dat o chodu našeho těla. Analyzuje je, vyvozuje závěry, učí se, a to vše v našem nevědomí. Ačkoli to nemohu nijak doložit vědecky, myslím si, že se tento komplexní proces týká také biologické analýzy naší stravy a její chuti.

Když se narodíme, je naší jedinou potravou mateřské mléko. Po čase se začneme seznamovat s vařenou zeleninou, ovocem, rýží, masem, pečivem atd. Pro mozek je to ohromující a intenzivní zážitek a zkušenost. Považte.

Zrak vnímá cosi oranžového, co nám maminka vkládá do úst. Čichový a chuťový vjem, který ta oranžová hmota způsobí, se okamžitě propisuje do paměti. Pak polkneme a sousto pokračuje do žaludku. Mozek začne dostávat zprávy o tom, že z té oranžové hmoty s takovou chutí a vůní se začínají uvolňovat takové a makové živiny. Ty jsou pak rozváděny po těle a vytváří složité reakce a kladné buněčné odezvy. Barva, textura, vůně, chuť, složení (makro, mikro i fyto) a biologická odezva – to vše se zapisuje do mozku. Až mnohem později pro tu oranžovou hmotu budeme znát i pojmenování – dušená mrkev.

A takto roste naše „živinová paměť“. S každým soustem, s každým ovocem, zeleninou, jídlem, polévkou nebo nápojem tato databáze mohutní. A jsem si jistý, že je ještě mnohem komplexnější, než tady popisuji. Naše těla se vyvinula ke genialitě, kterou si vědomě neumíme ani představit.

Kromě „živinové paměti“ máme také něco, čemu říkám „živinová navigace“. Ta nás ovlivňuje ve chvíli, kdy z těla do mozku přichází zpráva třeba o tom, že naše oči potřebují akutně určitou konkrétní živinu pro posílení zraku. Mozek v mžiku prozkoumá „živinovou paměť“ a rozhodne, že tato konkrétní živina je hojně zastoupena ve zkušenosti pojmenované „mrkev“, a do našeho vědomí vyšle signál chuti právě na ni. Zrovna nedávno se mi to stalo, že mě popadla chuť na dušenou mrkev. Hlad můžete zacpat čímkoliv, ale chuť na něco konkrétního je výsledek rozsáhlé komunikace, která neustále probíhá mezi částmi našeho těla a mozkem.

A teď přichází kámen úrazu. Většina z nás máme totiž svoji přirozenou „živinovou paměť“ a „živinovou navigaci“ utlumenou. Čím? Moderní narkózou v podobě cukru, zvýrazňovačů chuti a dalších prasečin, kterými své tělo a mozek oblbujeme. Častokrát za to mohou už rodiče, když do dětí bez přemýšlení tlačí sladkosti a polotovary podle marketingové propagandy.

Druhý kámen úrazu jsou stravovací trendy. Každou chvíli je IN jiná superpotravina, dieta nebo všelijaké „tariánství“. Kdo se těmito trendy slepě řídí, jednoduše nenaslouchá své vnitřní navigaci. Jistě se nyní dostávám na tenký led vegetariánství, frutariánství, breathariánství, masotariánství, veganství, šťávotariánství a kdo ví čeho ještě. Sám jsem roky téměř nejedl maso, než mě před více než dvěma roky jednou v zimě zcela náhle popadla zoufalá chuť na hovězí vývar – jídlo, které jsem jako dítě nemohl ani cítit a jedl jej jen s velikým sebezapřením.

Nejdříve jsem tu touhu ignoroval, ale ani po týdnu neopadla. Naopak sílila. Tělo mi doslova křičelo: „Dej mi hovězí vývar z býčka!“ Nakonec jsem šel, koupil ingredience a s pěkně dohryzaným svědomím téměř 100% nemasojeda si hovězí vývar uvařil. Později jsem si o tom vyprávěl s jednou velmi moudrou kamarádkou. Je taková holistická elemenetorka. Vyptala se mě na pár věcí, a pak řekla: „Tvoje tělo potřebovalo sílu z býka.“ No, může vám to připadat jako nějaké ezoterické pomatení, jenže mně se po tom vývaru udělalo najednou dobře.

„Živinovou paměť a navigaci“ má v mozku každý z nás. Je to evoluční zázrak, který nám má pomáhat optimalizovat naše zdraví. Jen mu nesmíme překážet svým „tariánským egem“, cukrovou narkózou a zvýrazňovači chuti. Pak se nám klidně může stát, že místo na párek v rohlíku budeme mít chuť na pórek v rohlíku. Všehovšudy mnohé matky to znají z těhotenství – splašené chutě. Osobně se domnívám, že to není nic jiného, než volání „živinové navigace“, která právě zpracovává zvýšenou poptávku po konkrétních makro, mikro a fytoživinách, nezbytných pro zdravý vývoj plodu.

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Zresetujte svoji „živinovou paměť a živinovou navigaci“. Vysaďte na 10 dní všechny doslazované potraviny, sladkosti, omezte mléčné produkty a vynechejte vše, co obsahuje glutamátové soli nebo jakékoliv koření. Na pití si dávejte pouze čistou vodu. Po třech dnech, které mohou být nejtěžší, si na jeden týden složte jídelníček z co nejširší škály ovoce, zeleniny, luštěnin a salátů – ideálně v jídlech, které se skládají z nejvýše tří ingrediencí. Každé sousto jezte velmi vědomě, dobře ho žvýkejte a vnímejte jeho chuť. Dejte tělu a mozku prostor propisovat vše do „živinové paměti“. Po skončení tohoto resetu budete mít mnohem více probuzenou „živinovou paměť a živinovou navigaci.“ Na kompletní reset byste potřebovali mnohem delší dobu, ale na vyzkoušení blahodárného efektu vám postačí těchto deset dní. Třeba se pak odhodláte k měsíčnímu resetu.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Pokud jíte hodně masa: „Mám více chuť na maso, nebo na koření a úpravu, s jakou je připraveno?“
Pokud nejíte vůbec maso: „Nejím ho z etického přesvědčení, nebo jsem na něj přirozeně ztratil/a chuť tím, že naslouchám svému tělu?“
Kdykoliv vás popadne na něco chuť: „Proč mám touhu právě po této potravině nebo po tomto jídle? A na co přesně z tohoto jídla mám chuť?“
„Jsem ovládán/a chutí na sladké a slané? Kolikrát v týdnu si dávám chipsy, slazené nápoje nebo sladkosti?“

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Mám v sobě uloženou netušenou moudrost, která po miliony let evoluce vznikala k udržení života na Zemi. Pokud se ji naučím naslouchat a budu o ni pečovat, bude mě provázet a navigovat k dosažení optimálního zdraví a pohody.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. 

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek