SOBĚLÍDREM: Naučte se CHTÍT namísto MUSET

Od útlého věku se v mozku každého z nás tvoří dva emoční okruhy, podle kterých přistupujeme ke všem činnostem. Říkám jim „chtění“ (od slova chtít) a „mušení“ (od slova muset). A za život si s nimi užijeme spoustu legrace. Rozdíl mezi nimi je nejlépe vidět, když je středa. Pokud chtějí oba, není co řešit. Ovšem pokud chtění popadne jen jednoho a ten druhý do toho jde z mušení, tak… To je ten rozdíl, který mám na mysli.

Emoční okruh „chtění“ zahrnuje: touhu, těšení se, radost a naplnění.
Emoční okruh „mušení“ zahrnuje: tlak, stres, shon, sevření a napětí.

Když něco dělám, protože chci, tak se mi to dělá rozhodně lépe, než když to dělám, protože musím. Jako děti jsme toho až tak moc nemuseli a vesměs jsme se řídili tím, co jsme chtěli. S dospělostí se nám to ale nějak vymklo a otočilo, a toho, co děláme, protože chceme, ubylo, zatímco seznam věcí, které musíme, se „rozštrůdlil“.

No považte. Musíme už vstávat, musíme se umýt, musíme se nasnídat, pak musíme do práce, po práci musíme nakoupit, pak musíme něco udělat doma, pak ještě něco musíme do práce, pak musíme udělat večeři, pak zjistíme, že je středa… Takže když nechceme, zase něco musíme. No, a pak musíme jít spát, abychom další ráno zase hezky museli vstávat. A pak to přijde! Víkend! Hurá a můžeme dělat, co chceme!

Mušení má ale jednu velkou výhodu. Můžeme se jím chlubit! Kolikrát už jste někoho slyšeli, jak vyjmenovává, co všechno ještě musí? A kolikrát jste to už udělali vy? Ó, ten pocit důležitosti a chudáčkovství v jednom! Musím uvařit oběd… ó, jaký úděl. Ve stejnou chvíli tři tisíce kilometrů jižně, kdesi v africkém Čadu, si někdo oběd připravit chce, ale nemá z čeho. A my chudáčci musíme.

Někdy se mi chce smát, když v našich končinách potkám nějakého nebohého „mušedníka“. A někdy se směju sobě, když se přistihnu, že si na něj sám hraji a zacyklím se do mušení. To si člověk ze dvou špejlí slepí kříž a pak dělá, jak hrozně těžké je ho nést. Zbývá si už jen někde sehnat svatozář.

S naprostou jistotou mohu pánům povědět, že žádnou ženu nepřitahuje „umušený“ muž. Samec, který se chová jako oběť toho, co všechno musí, dává samici jasně najevo, že v sobě nemá chtění jednat ve prospěch rodiny. Mušení je asi tak sexy jako plavky „Boratky“.

Můžete se mi snažit vysvětlit, že to všechno a mnohem víc ale opravdu dělat musíte, protože to jsou vaše povinnosti, a já s vámi souhlasím. Je hodně věcí, které každý potřebujeme udělat. Nesouhlasím však s tím, že to dělat musíme. Přístup v podobě „mušení“ je totiž naše volba. Tu stejnou činnost totiž můžeme začít dělat proto, že chceme. A pokud jste z toho zmatení jako lesní včela, tak si to vyzkoušejte. Vezměte jednu věc, kterou „musíte“ udělat, třeba „musím odpovědět na tento e-mail“, a místo toho si párkrát zopakujte „chci odpovědět na tento e-mail“.

Je to jen drobná změna slova, ale pro mozek to znamená přepnutí z emočního okruhu „mušení“ do emočního okruhu „chtění“, a tím se změní celý náboj. Pak se může dokonce stát, že vás to, co jste ještě před chvílí s naštváním museli, najednou začne bavit.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Jak často o svých povinnostech a úkolech přemýšlím jako o něčem, co musím?
Jak často používám výraz, že něco musím, jako výmluvu (např. dnes nemohu přijít, protože musím jít vyvenčit rybičky)?
Mívám tendenci zdůrazňovat svoji důležitost vyprávěním o všem, co musím?
Proč mám potřebu si tímto způsobem dodávat na důležitosti (proč se necítím hodnotný/á)?
Proč mám potřebu prezentovat se jako oběť?

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Kdykoliv se přistihnete, že jste ve shonu a stresu, pravděpodobně právě jedete v emočním okruhu „mušení“. Zastavte se a změňte svůj přístup na „chtění“. Sice už pak nebudete za chudáčky mušedníky, zato ale naberete „drive“ a probudíte svoji osobní magnetičnost.

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Lidé, kteří jednají tak, že právě dělají to, co dělat chtějí, jsou šťastnější a přitažlivější. Ať už je to nákup, vysávání, příprava večeře, čištění zubů nebo sex. Mušení přinese sevření a chtění přinese uvolnění.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. 

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek