SOBĚLÍDREM: Až vyprší NÁŠ ČAS… (2. díl)

Vzpomínám si na jeden seminář, kterého jsem se před lety zúčastnil. Každého účastníka na židli čekal papírový metr. Nikdo jsme neměli tušení, k čemu ho budeme potřebovat. V průběhu přednášky nás řečník vyzval, abychom si ten metr vzali do rukou, našli na něm 79 cm a zbytek odtrhli. Takový byl totiž průměrný věk, kterého se lidé u nás dožívají. Pak nám řekl, abychom z druhého kraje odtrhli tolik centimetrů, kolik nám je let. Když jsme to udělali, zůstal najednou každému v rukách proužek papíru, který ukazoval, kolik života mu zbývá.

Byl to silný vizuální příklad, u kterého se mi zatajil dech. Díval jsem se díky němu do očí realitě – naléhala, abych se svým životem něco udělal. Vedle mě tehdy seděli přátelé, kteří byli z generace mých rodičů. Podle pokynů řečníka postupovali stejně jako já. Nikdy nezapomenu jejich pohled na mnohem kratší proužek, který zůstal v rukách jim.

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Odpočítejte z krabičky zápalek 79 sirek a položte si je před sebe na stůl. Nyní z této hromádky odpočítejte tolik sirek, kolik vám je let, a ty dejte stranou. Před vámi zůstane ležet kupička zbytku vašeho života. Rozdělte ji do skupinek po pěti sirkách. To bude počet velkých etap, které ještě před sebou v životě máte. Jednu z kupiček si nyní dejte před sebe a jednou ze sirek v ní škrtněte a nechte z třetiny vyhořet, protože letošek už máme z jedné třetiny spotřebovaný. Nyní se zamyslete, jak opravdu se svými sirkami chcete naložit? Vyhoří nakonec tak i tak.

Nyní posuneme naše vnímání času do nového rozměru. Čas je totiž veličina, kterou jsme si navykli tak moc vnímat skrze sami sebe, že skoro vůbec nevnímáme čas, který plyne druhým lidem. Vysvětlím vám, co tím myslím, na hádance.

Na dálnici jste se dostali do kolony, která vás na jednu hodinu zdržela. Kolikahodinová kolona to byla?“

Přirozeně se nabízí říct, že to byla jednohodinová kolona, protože ji vnímáme z mikro-pohledu jednotlivce. Pokud chceme ale pochopit dopad takové kolony, potřebujeme se na ni začít dívat z makro-pohledu světa. Mělo by nás zajímat, kolik aut v té hodinové koloně stálo. Řekněme, že 500. Pak se potřebujeme zeptat, kolik lidí v těch autech bylo? Řekněme, že v průměru seděli v jednom autě dva lidé. Celkem tedy tato kolona vzala jednu hodinu života ale tisíci lidem. V makro-smýšlení o čase to tedy byla tisícihodinová kolona, protože přesně tolik hodin lidského života spotřebovala.

Před několika lety jsem se začal učit tímto způsobem dívat na svět a vytvořil jsem si sám pro sebe novou veličinu, kterou nazývám „spotřeba života“. Měřím ji v bdělých dnech, což není nic jiného než 16 hodin, kdy průměrný člověk za den nespí. Pokud se tedy vrátím ke zmíněné koloně a převedu si oněch 1 000 hodin na bdělé dny, dostanu číslo 62,5. Tedy ona nevinná „hodinová kolona“ ve skutečnosti spotřebovala 62 a půl bdělých dnů života.

K čemu je člověku naučit se tímto způsobem počítat? Změní to váš pohled na svět a na vnímání dopadu vašeho času na čas druhých. Například mně osobně to připomíná odpovědnost, kterou mám při psaní těchto článků do rubriky SOBĚLÍDREM. Pokud průměrný čtenář u jednoho mého článku setrvá 10 minut a takto to udělá třeba 1 000 čtenářů, spotřebuji jedním článkem v součtu 10 000 minut, tedy více než 10 bdělých dnů života. Toto vědomí a přepočet na spotřebovaný život mi pomáhá být zodpovědný a soustředit se na to, abych nejen psal, ale hlavně předával hodnotu a byl přínosem.

Pokud někdo nahrál na YouTube půlhodinové video, které získalo třeba 500 000 zhlédnutí, měl by vědět, že sledováním jeho videa bylo spotřebováno v přepočtu 15 625 bdělých dnů života (43 let).

Kdo by se měl naučit tímto způsobem uvažovat, je například stát a stavební firmy při opravách dálnic. Pokud půlroční uzavírka způsobí, že se doba průjezdu danou oblastí o 15 minut protáhne a denně tak zdrží například 100 000 řidičů (a spolujezdců), bude za těch šest měsíců spotřebováno neuvěřitelných 280 000 bdělých dnů neboli 770 let života. Tři takové úseky spotřebují během půl roku téměř 30 lidských životů. Pak už stojí za zvážení pracovat na opravě dálnice 24/7, a ne jen 8 hodin denně ve všedních dnech.

OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Na jakém dalším příkladu bych vysvětlil/a, co je to celková „spotřeba života“?
Kde vidím, že se plýtvá „spotřebou života“? A jak by se to dalo změnit?

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Každému z nás se právě teď krátí proužek života, který mu zbývá. Už jen hrstka let, přátelé. Každý rok, který ale ještě před sebou máme, se skládá z 365 semínek, které můžeme dobře zasadit. Stačí se naučit vnímat jako vzácný nejen svůj čas, ale i součet času nás všech a s ním dobře hospodařit.“

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry. S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. 

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek