Proč jen s láskou k cestě dosáhneme nejlepších cílů?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když jsem se v minulém podcastu ptal Jana Lalinského na jeho ambice a vizi, netajil se, že je jeho snem, aby se jednou z jeho společnosti eWay System stal druhý Avast v české kotlině. Někdo by možná mohl říct, že je to hodně naivní představa a možná až příliš ambiciózní cíl. Já jsem ale z rozhovoru s Janem Lalinským necítil na jeho straně ani nejmenší pochyby. Naopak jsem cítil přesvědčení, touhu a nadšení pro dosažení Janovy vize. Už Napoleon Hill kdysi dávno řekl: „Vše, co si dokáže lidská mysl představit a čemu dokáže uvěřit, toho může také dosáhnout.“

Nejednou se i mně tato myšlenka v životě potvrdila a sám jsem se naučil, že dokud má člověk dostatečné nadšení pro svou vizi, je na nejlepší cestě k jejímu dosažení. Důležité je nezůstat jen u samotné vize a umět si naplánovat konkrétní kroky a především začít své plány realizovat. Pokud bych zůstal ještě u rozhovoru s Honzou Lalinským, tak si myslím, že i na jeho příběhu je krásně vidět, jak mohou takové kroky vypadat. Pokud jste rozhovor neslyšeli, zkuste si jej, prosím, poslechnout, stačí se vrátit k předchozí epizodě.

Pokud bych měl zmínit alespoň dva takové kroky v případě Jana Lalinského, tak první z nich by určitě bylo otevření pobočky v USA. Spojené státy jsou obecně tahounem snad všech technologických firem a je pravda, že to, co je dnes trendem ve státech, se pomalu a jistě přesouvá také do Evropy. Pominu-li fakt, že americký trh je několikanásobně větší než ten český, což bývá asi největším lákadlem většiny ambiciózních podnikatelů, tak si myslím, že ze strategického hlediska je pro Honzovu firmu výhodou právě to, že je v centru dění, nemusí čekat, až nové trendy přijdou do Evropy. Je součástí těch dynamických změn, a pokud chce držet krok s trhem, nemůže čekat, až změny přijdou za ním, to už je totiž většinou pozdě. A přestože má Honza v Americe jen jednu kancelář a pár lidí, tak mi to z toho strategického pohledu přijde jako velmi chytrý tah. No, a výhodu to samozřejmě přináší také z pohledu obchodního. Ve chvíli, kdy chcete aktivně oslovovat nové zákazníky a komunikovat s nimi, tak prostě potřebujete někoho, kdo zná svého zákazníka, jeho prostředí a kulturu. Jen řekněte sami, když řešíte jakoukoliv záležitost třeba s operátorem na zákaznické lince, je pro vás příjemnější, když mluvíte s rodilým Čechem, nebo když po hlase cítíte, že se jedná o cizince? Tímto způsobem určitě nechci nijak útočit na cizince nebo vystupovat jako nějaký xenofob. Pravda ale prostě je, že rodilý mluvčí nám prostě bude vždy blíž a bude se nám s ním lépe komunikovat a úspěšný obchodní proces je také o těchto  „drobnostech“. 

Abychom dokázali prodat nějaký náš produkt či službu nebo abychom dokázali získat lidi do týmu, kteří budou společně s námi ochotni naplňovat naši vizi, potřebujeme s těmito lidmi navazovat vztahy, a toho dosáhneme jedině skrze komunikaci. Komunikace ale přece není jen o tom, že ovládáte nějaký jazyk, kterým se domlouváte. Tento jazyk nám slouží především k předávání informací. Komunikace sama o sobě je ale přeci něco mnohem víc. Je to o tom, že znám danou kulturu, náladu ve společnosti, že jsem schopen v kontextu s touto náladou a kulturou a s danými lidmi i komunikovat. Proto si myslím, že byl tento tah dobrým krokem ze strany Honzy Lalinského, a věřím, že mu bude pomáhat jak udržovat dech s trhem, tak i navazovat vztahy s novými klienty. Kdekdo by si mohl říct, proč si platit kancelář a lidi v Americe? Stačí přece umět anglicky a vše mohu řídit z Prahy. I Honza tuto cestu zkoušel a jak je vidět, tak to nefungovalo. Pokud tak má někdo z posluchačů mého podcastu podobné ambice jako tady Jan Lalinský, možná bude i pro něj tento krok inspirací. 

Druhým krokem, který mi přišel sympatický a o kterém si myslím, že také ve výsledku bude pomáhat naplňovat Honzovu vizi, je skutečnost, že do své firmy nevzali žádného velkého investora, kterým by tam nalil peníze, aby mohla firma rychleji růst. Hodně podnikatelů má velké plány, sny a cíle. Tito podnikatelé mají i nějaký zajímavý podnikatelský nápad a jasnou vizi, kterou chtějí naplnit. Spousta takových podnikatelů je naprosto pohlcena sovu vizí a chtějí co nejdříve naplnit své sny a cíle. Oni se ale nezamilovali do cesty, která vede za těmito cíli, oni milují jenom ty cíle. A ve chvíli, kdy se soustředí pouze na výsledky a jediné, co je naplňuje, je pouze jejich dosahování, a nikoliv samotná cesta, tak jsou tito lidé schopni udělat cokoliv, jen aby jich dosáhli co nejrychleji. Takoví lidé chtějí co nejkvapněji vyrůst, aby co se nejdříve vyšplhali na špičku ledovce, a pokud možno přeskákali všechny překážky, co by je na cestě mohly potkat. 

Spousta startupů dojela na příliš rychlý růst své firmy. Dokázali svým nadšením přitáhnout do firmy investory, co zajistili financování a někdy přinesli i vlastní zkušenosti. Najednou se z malinké firmy stal skokem velký hráč, který si prostě neprošel přirozeným vývojem. Paradoxně se potom může stát, že ten vytoužený růst nebyl udržitelný a samotnému podnikateli nebo firmě v konečném důsledku může zlomit i vaz. Proto já osobně obdivuji ty podnikatele, kteří si uvědomují, že růst nemůže být jediným aspektem a měřítkem úspěchu. Protože růst by měl být především udržitelný. Vlastně když se nad tím tak zamyslím, tak ve chvíli, kdy jsem jako podnikatel nebo i jakákoliv jiná osobnost zamilovaný do samotné cesty, a nikoliv jen do své vize, tak ani nemám potřebu růst neudržitelně a raketově, protože mě baví ta cesta a vědomí, že jsem každý den zase o malý kousek blíže svým snům. 

Tolik můj dnešní podcast a myšlenky, které jsem si odnesl z rozhovoru s Janem Lalinským. Doufám, že i dnes bylo Myšlením na vrchol pro vás inspirací. Jako vždy budu moc rád, když mi napíšete zase váš názor nejen na rozhovor, ale i klidně na jiná témata, která v podcastu rozebírám. Pravidelní posluchači znají můj e-mail [email protected], kam mi můžete psát. A pokud budete mít chuť, můžete mi nechat také zprávu na našich sociálních sítích. Předem díky za všechny vaše zprávy a pro dnešek už vám všem přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder