Kdo je skutečným tvůrcem lepšího života?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Robert Kiyosaki kdysi řekl: „Síla výmluv některých lidí je silnější než síla jejich snů.“ Na tomto citátu je obrovský kus pravdy a já jej rozhodně nechci nijak zpochybňovat. Přesto bych si dovolil říct, že existuje něco mnohem horšího, bránícího našim snům, než jsou výmluvy. Když jsme totiž schopni na něco vymluvit, tak už jsme alespoň schopni říct, proč něco nejde nebo proč něco nechceme dělat. A to znamená, že když už známe důvod, proč něco nejde, tak už s největší pravděpodobností známe i způsob, jak něco udělat. Pak už je to tedy jen o nalezení dostatku síly a energie, abychom to udělali. Což vlastně vyplývá i ze samotného citátu.

Mnohem horší situace nastane, když nejsme schopni najít ani důvod, kterým bychom omlouvali neschopnost splnit si vlastní sny. Nejhorší, co asi může být, je, když každý den nevědomky děláte něco, co brání dosahování lepších výsledků. No, jen si představte situaci, že byste možná i dokázali nasbírat dost síly a energie pro své vlastní sny, ale jediné, co vám v tom brání, je vaše chování, o kterém ani nevíte, že je tou překážkou. Říkáte si teď, jak by to jen bylo možné a proč bychom se chovali takto nesmyslně?

Odpověď je úplně jednoduchá a trošku jsem o tom mluvil právě v předchozím podcastu, kde jsem zmiňoval tři nedostatky, jež brání našim snům, a tím pádem i našemu růstu. Pokud jste podcast neslyšeli, určitě budu moc rád, když si jej poslechnete a dáte mi k tomuto tématu zpětnou vazbu. Samotná odpověď se potom skrývá právě v tom, že není v našich silách vědomě kontrolovat každou naši myšlenku ani veškeré chování, které z našich myšlenek vyplývá. Většinu činností, které uděláme každý den, děláme zcela automaticky. Jsou to zvyky, které jsme převzali od našich rodin a od našich přátel. Spoustu těchto zvyků jsme převzali, aniž bychom si uvědomovali, jaké dopady budou mít pro náš budoucí život. A možná si to neuvědomujeme ani teď, a proto se můžeme chovat tak, že jsme sami tím nepřítelem, co nám podráží nohy na cestě za lepšími výsledky. Jenže jak to můžeme změnit, když mnohdy ani sami nevíme, proč danou věc děláme a jaké to má dopady pro naše životy? Právě k tomu bych se chtěl dostat v dnešním podcastu. 

Než se ale dostanu k samotné odpovědi, tak si myslím, že je dobré si uvědomit, jak funguje náš mozek, který je vlastně strůjcem onoho nežádoucího chování. Zrovna nedávno jsem zmiňoval knihu Atomové návyky od Jamese Cleara, kde je princip chování našeho mozku a vytváření všech našich návyků popsán velmi dobře. Myslím si, že je dobré si uvědomit, nebo alespoň mně to docela pomohlo, že náš mozek je docela líný stroj, i když to na první pohled nemusí být patrné. Náš mozek prostě vždy hledá tu nejkratší cestu a nejjednodušší způsob, kterým by reagoval na podněty v našem okolí. A věřte, že reaguje pořád, i když si myslíte, že se zrovna nic neděje, váš mozek vše okolo vás vnímá. 

Víte například, proč je pro hasiče, záchranáře nebo i vojáky důležité pravidelně nacvičovat krizové situace? Protože ve chvíli, kdy nepůjde jen o cvičení, ale skutečně o lidské životy, tak rozhoduje každá vteřina. Je potřeba, aby všichni věděli, jak se mají chovat. Čím častěji si záchranář danou činnost zopakuje, tím větší synaptické spojení v jeho mysli vznikne, a když potom přijde krizová situace, kdy jsme vystaveni a veškerý strach o naše ega jde stranou, tak přesně víme, co máme dělat, protože náš mozek jen spouští nahrané programy, které jsme mu tam každý z nás sami nahráli. Já jsem například už od dětství byl u hasičů u nás na vesnici. A v takovém hasičském autě musí mít každá věc své místo a každý člen jednotky má svůj úkol. Když potom přijedete k požáru, nemusíte koukat nikam do sezamu, kde je jaká hadice, a které dveře na autě otevřít. Prostě to víte, protože to máte zažité a nemusíte nad tím přemýšlet.

A úplně stejně reaguje každý z nás v našem každodenním životě. Náš mozek jen reaguje na podněty v našem okolí a spouští nahrané programy, aniž by přemýšlel nad tím, zda je daný program v souladu s našimi sny. Mozek rozděluje, co je dobré, a co je špatné. Je to reakční nástroj, který jen reaguje na podněty v jeho okolí. Pokud je ale náš mozek jen jakýmsi reakčním nástrojem, tak co je potom tím tvůrčím nástrojem, který všechny ty reakce náš mozek naučil?

Mně pomohlo uvědomění, že tvůrčím nástrojem je naše vědomá část mozku. Můžeme ji vnímat jako naši duši nebo ego. Jsme to prostě my, to, co je uvnitř každého z nás. Je to kreativita a tvůrčí síla uvnitř každého z nás, co má sílu naučit mozek novým programům, a tím pádem i reakcím na nejrůznější podněty v životě. Jenže jak tu sílu probudit a využít, když ji zrovna potřebujeme?

Ti, kdo z vás už někdy zkoušeli změnit některý ze svých návyků, ať už se jedná o stravovací návyky, nebo například pravidelný pohyb, tak možná také máte zkušenost, že kontrolovat své staré návyky dokážete den, dva nebo tři docela poctivě. Ale udržovat nad nimi pozornost delší dobu je strašně náročné a sami jste se možná přistihli, že jíte něco, co ani jíst nechcete, nebo se nějak chováte, aniž byste sami chtěli. A když to zjistíme, tak přicházejí na řadu výčitky. Ty nám už jen ubírají energii dělat to, co skutečně dělat chceme. Ten, kdo se někdy pokoušel o změnu návyků tímto směrem, jistě ví už sám moc dobře, že je to strašně vyčerpávající. Jenže jak to mám změnit, když nemám možnost mít kontrolu nad každým svým chováním? Možná se to zdá teď trochu jako začarovaný kruh, ze kterého nevedou cesty ven. Zase tak náročné to ale není, když víte, jak na to. Ti z vás, co četli knihu od Jamese Cleara, jistě už znají ten způsob a princip behaviorální změny. Když jsem si jeho knihu četl poprvé, uvědomoval jsem si, kolik změn se mi v životě podařilo udělat přesně podle jeho principů, aniž bych si uvědomoval, že ta změna probíhá vždy podle stejného vzorce. 

V dnešním podcastu jsem vznesl tři otázky, na které jsem nepřinesl žádné konkrétní odpovědi. Udělal jsem tak zcela záměrně, protože jsem chtěl, abyste se nad tím zkoušeli zamyslet i sami, možná zavzpomínat ve své paměti a také najít ten vzorec, podle kterého můžete i vy začít měnit svůj život k lepšímu. Náš lepší život totiž ve skutečnosti netvoří to, co děláme každý den vědomě, ale právě to, co dokážeme dělat nevědomě a je pro život přínosem. Tak snad vás dnešní podcast bavil, snad byl i dnes pro vás přínosem anebo vám jen udělal úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder