Je možné vybudovat firemní kulturu v online prostředí?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Online schůzky. Za uplynulý rok se jim ve společnosti snad nikdo nevyhnul. Naše děti jsou od rána přilepené k monitorům a jak ve skutečnosti vypadají jejich spolužáci a učitelé, snad už ani nevědí. S kolegy v práci se setkáváme jen výjimečně a čtení pohádek od babičky přes Skype, Zoom, Facetime nebo Google Meet již také není nic mimořádného. Z jedné strany buďme rádi za tyto technologie, protože naprosto upřímně si nedokážu představit, jak by naše společnost dokázala v tomto režimu fungovat. Online schůzkám jsem se věnoval už v minulém díle podcastu Myšlením na vrchol a zamýšlel jsem se nad odvrácenou stranou online setkání. 

Pro mě bylo online setkání běžnou praxí i před pandemií a byl jsem vlastně rád, pokud jsem měl možnost setkat se klienty a našimi partnery online. A stejně jako spousta jiných lidí, jsem si vlastně říkal, že jestli je něco pozitivního na covidu, tak je to zrovna to, že to spoustu lidí donutilo fungovat online a efektivně pracovat se svým časem. 

Z druhé strany jsem ale dostal pocit, že jak jsme se naučili fungovat online a zjistili, jak efektivní to může být, tak jsem si najednou začali těch schůzek plánovat velké množství a tak nějak jsme přestali řešit, v jakém prostředí schůzku realizujeme. Jen já osobně jsem byl přítomen u toho, jak během online schůzky leze po někom dítě, jak někdo přejíždí autem na nákup nebo zrovna vaří oběd svým dětem. Abych byl i já upřímný, tak i u nás doma se běžně děje, že jedeme někam autem a děti jsou u toho připojené na online výuku. Na jednu stranu je to vlastně fajn, že můžeme tak nějak fungovat, aniž bychom se museli vázat k místě a času. Buďme ale k sobě upřímní, co asi máme z takové porady, když se věnujeme dalším věcem okolo a nesoustředíme se plně na dané téma? Ve výsledku pak můžeme zjistit, že to, co bychom řešili na fyzickém setkání 30 minut, se nám v online v klidu protáhne až na dvojnásobek a ještě k tomu s nižší efektivitou, protože jsme prostě nevěnovali svou pozornost celou dobu jen našemu online setkání. Aby tak skutečně dávalo naše online setkání smysl, bylo skutečně efektivní a nestalo se jen promarněným časem, měli bychom si jako zásadu číslo jedna pro online setkání stanovit jasná pravidla a především si uzpůsobit své prostředí tak, abychom se mohli plně soustředit. Chápu, že někde to není jednoduché, ale z vlastní zkušenosti vím, že když se chce, tak to jde. 

Tohle vše je v zásadě snadno řešitelné a stačí tomu věnovat jen pár desítek minut svého času. Co už je možná trošku složitější a co má z dlouhodobého hlediska mnohem horší dopady na naší efektivitu a kvalitu naší práce, je nedostatek toho skutečného sociálního kontaktu, který je ve výsledku klíčový pro navázání dlouhodobých vztahů. Vezměte si jen děti ve školách. Ty, které nastoupily například na střední školu, vlastně ani nevědí, s kým chodí do školy, neznají své spolužáky, nenavazují nová a dlouhodobá přátelství. Znají se jen podle hlasu z online výuky, kdy se řeší jen ty otravné a věcné záležitosti. Čas ve škole ale přece nebyl jen o učení. Se spolužáky jsme si o přestávkách vyprávěli své zážitky, chodili společně na různé aktivity po škole a zažívali situace, na které v dospělosti stále vzpomínáme. Tyto situace vlastně velkou měrou formovaly jak naši osobnost, tak celý třídní kolektiv. 

To samé samozřejmě platí i pro naše pracovní týmy. Zajít s kolegy po práci na pivo, prohodit pár slov v kuchyňce při ohřívání oběda, zakecat se na chodbě a vyprávět si, jaký byl náš víkend. I to bylo přece součástí všedního pracovního dne, nebyla to jen práce samotná, to vše k práci patří a je to její důležitou součástí. Všechny tyto nevinné momenty, kdy si myslíme, že prokrastinujeme a nevěnujeme se plně naší práci, jsou ve výsledku velmi důležité, protože nám pomáhaji poznat naše kolegy a navázat s nimi zdravé a dlouhodobé vztahy. Je to důležité pro budování naší firemní kultury a také pro stmelování kolektivu.

Nedávno jsem na toto téma vedl diskusi s jedním kamarádem. Bavili jsme se o tom, jak fungují naše kolektivy online, a došli jsme k závěru, že efektivita, kterou jsme si všichni zprvu tak vychvalovali, je nám úplně k ničemu, když vlastně ani nevíme, s kým se na druhé straně bavíme. Online setkání jsou sama o sobě velmi věcná a tak nějak nás nutí jít rovnou k věci a začít hned řešit důležité pracovní záležitosti. Mě ale napadlo, musí to tak být? Je nějaký způsob jak lépe poznat své kolegy v týmu, spolužáky, ale vlastně i klienty skrze online prostředí? 

Jednoduchá věc, která mě napadla, je založit si s kolegy v týmu například skupinu na Whatsappu nebo Slacku a v této skupině jen sdílet záležitosti z osobního života, abychom ukázali našim kolegům, jak žijeme, a měli možnost se poznat alespoň tímto způsobem. Další věc, co mě napadá a co by možná mohla fungovat, je organizovat s kolegy v práci nebo i spolužáky ze školy nepracovní online setkání, během kterého by bylo zakázáno řešit jakákoliv pracovní témata. Zkusit třeba hrát nějakou hru nebo si otevřít lahvinku něčeho dobrého a jen tak si pokecat s kolegy v týmu. Nevím tedy, zda by takové setkání fungovalo s kolegy, ale z druhé strany si říkám vlastně proč ne, minimálně by to mohl být zajímavý experiment.

Docela by mě zajímalo, zda s tímhle máte někdo nějakou zkušenost a zda jste třeba už něco podobného řešili ve svém pracovním týmu. Možná to pro mnohé může na první dojem působit jako hloupost, ale z druhé strany když není možné potkávat se fyzicky a současně je pro nás důležité udržovat nějaké sociální vztahy s našimi kolegy, tak jak toho jinak dosáhnout? Jasně, osobní setkání to nikdy nenahradí, ale říkám si, není lepší něco, než nic? Opravdu by mě zajímal váš pohled na tuto věc a budu moc rád, když budete mít chuť podělit se o svůj názor nebo jen zkušenost třeba do mého e-mailu [email protected]. Budu se moc těšit na všechny zprávy. Děkuji všem, kteří máte odběr podcastu v aplikaci a pro dnešek už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder