Jak probudit skryté sebevědomí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pokud bych měl vybrat jen jednu myšlenku z rozhovoru s Martinem Luňákem, tak by to byla myšlenka: „Na nikoho si nehraj, buď tím, kým seš, a nesnaž se být tím, kým nejsi.“ V předchozí epizodě Myšlením na Vrchol jsem se bavil s investorem Martinem Luňákem o jeho cestě za úspěchem a vedle zmiňované myšlenky se mi líbí i samotné pochopení úspěchu, které dle mě tak trochu z rozhovoru vyplývá.

Když řekneme slovo úspěch, co se vám vybaví jako první? Já jsem si vědom, že pravidelní posluchači mého podcastu mají už trochu jiné vnímání úspěchu než to, které je zažité ve společnosti. Když se řekne slovo úspěch, tak se stále většině lidí ve společnosti nejčastěji vybaví představy v podobě luxusního života, založeného hlavně na materiálních prostředcích. Já na takovém životě určitě nevidím nic špatného, nepokládám jej ale za takové měřítko úspěchu, jako je nám často ve společnosti předkládáno.

Čím to ale je, že si stále většina lidí představuje úspěch tímto způsobem? Jednoznačně si myslím, že je to tlakem na výkon, který je na každého z nás kladen prakticky od nástupu do školy. Většina z nás asi zažila klasický vzdělávací systém, který je tu už prakticky od dob Marie Terezie. Tento vzdělávací systém nás prakticky do počátku vede k tomu, že bychom se měli snažit být vždy ve všem nejlepší. Za nejúspěšnějšího ve třídě byli považováni vždy ti, kteří měli samé jedničky. Pokud jsme byli dobří například v matematice, a naopak ne dějepisu nebo nám dělaly potíže jazyky, tak jsme museli zcela zbytečně věnovat více času tomu, co nás nebavilo, co nám nebylo přirozené, pokud jsem chtěli patřit mezi elitu naší třídy, pokud jsme chtěli být ti nejlepší. V tomto prostředí a systému jsme vyrůstali. Není se pak čemu divit, že když začneme v dospělosti přemýšlet o úspěchu, tak máme znovu potřebu být ve všem nejlepší.

Máme třeba nějaký podnikatelský vzor. Chceme být například druhým Stevem Jobsem, Elonem Muskem nebo snad Antonínem Baťou. Začneme se zajímat o životy těchto lidí, přečteme si například jejich životopisy a žijeme s představou, že pokud chceme být stejně dobří jako oni, tak musíme dělat vše jako tito lidé. Tato představa je ale samozřejmě nesmysl. Snažit se být jako někdo jiný, aniž bychom se nejprve nevěnovali tomu, kým jsme my sami, může vést také k tomu, že začneme popírat sami sebe.

Proto je důležité nejprve vědět, kým jsme my sami, než se začneme inspirovat druhými lidmi. Snažit se být dobrý v něčem, co nám není přirozené, nás stojí velké množství energie. Častěji zažíváme nezdary, trvá nám dlouho, než si osvojíme nějakou dovednost a stejně v ní nikdy nebudeme dostatečně dobří, a to se samozřejmě i podepíše na naší sebejistotě a našem sebevědomí. Už přeci jenom to samotné slovo sebejistota a sebevědomí přece vyplývá z toho, že si jsem vědom sám sebe, tedy že znám sám sebe. Proto naše sebevědomí vyplývá z našeho sebepoznání.

Když se zeptáte skutečně úspěšných a zdravě sebevědomých lidí na jejich silné a slabé stránky, většinou budou umět odpovědět. Lidé s nízkým sebevědomím si většinou myslí, že jsou k ničemu a nejsou v ničem dobří. Tak to ale není, protože na světě neexistuje člověk bez talentu. Každý máme pro něco nadání a toto nadání bylo formováno nejčastěji prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. Proto věřím, že každý z nás má možnost změnit svůj život a stát se úspěšným jedincem. Klíč je jednoznačně v sebepoznání. A čím více rozhovorů s těmi úspěšnými jedinci dělám, tím více se toto tvrzení potvrzuje.

Dovolil bych se ještě jednou vrátit ke zprávě od Josefa Michálka, kterou jsem četl v předminulé epizodě. Ten ve své zprávě popisoval proces sebepoznání ve třech fázích. 

První fází bylo zhodnocení svých výsledků v minulosti a uvědomění, že se v životě nijak výrazně neposunul. To jej vedlo k pokládání si otázek a ty jej přivedly k druhé fázi, když si tehdy uvědomil, kým ve skutečnosti je. Ve třetí fází se Josef Michálek začal zaměřovat pouze na pozitivní výsledky, a díky nim si uvědomil, že vlastně není zase tak úplně k ničemu a že skutečně mohou být oblasti, ve kterých by se mohl stát úspěšným.

Třetí fázi, ke které dospěl Pepa Michálek, pokládám za velmi důležitou, bez ní by možná nikdy nezjistil, v čem se může stát úspěšným a co jej začne v životě naplňovat. Mluvil jsem před chvílí o systému, který vyvíjí tlak na naše ego v podobě, že pokud chceme být úspěšní, musíme mít samé jedničky, neboli být ve všem nejlepší. Bohužel ten kdo toto nezvládne a nenajde posléze oblast, ve které začne dosahovat úspěchu, tak má většinou nízké sebevědomí. A právě toto nízké sebevědomí jej vede v mysli k tomu, že se soustředí hlavně na své neúspěchy. Pokud se ale zabýváme jen našimi nezdary a utápíme se v nich, utíkají naší pozornosti úspěchy, o které bychom se mohli začít opírat a možná tak objevit oblast, ve které bychom sami mohli uspět.

Ať jste v jakékoliv fázi své životní cesty, zkuste, prosím, přijmout do dalšího podcastu Myšlením na vrchol jednu malou výzvu. Než si pustíte další díl podcastu, udělejte si čas jen sami pro sebe, vypněte mobilní telefon, ideálně odejděte někam, kde budete moct být jen sami se sebou alespoň jednu hodinu, a zkuste se po celou tuto hodinu věnovat jen svým úspěchům. A je úplně jedno, o jak velký úspěch se jedná. Každý máme v životě za sebou nějaké úspěchy, stačí je jen chtít vidět a nebýt vůči nim slepí. A až budete mít za sebou tuto hodinu se svými životními úspěchy, zkuste si, prosím, potom pustit další epizodu mého podcastu. Rád bych na tuto „hodinku plnou úspěchů“ tak trochu navázal a věřím, že vám i dalším podcastem udělám úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder