Jak komunikovat se šéfem, kterému chybí pokora?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Možná se vám taky někdy stalo, že jste měli v práci šéfa, se kterým nebyla moc řeč a který si myslel, že získal patent na rozum. Někdy není jednoduché s takovým šéfem vyjít a pochopit, proč takový je, a vést s ním nějakou smysluplnou diskusi. Podobný problém má i jeden z vás, pravidelných posluchačů mého podcastu, který se se mnou podělil o tento problém do mého e-mailu [email protected]. Nejsem si jistý, zda je dobrý nápad, abych v tomto případě mého posluchače jmenoval. Abychom ale nemluvili o někom úplně neznámém, budeme mu říkat třeba Petr, a já věřím, že on už se v dnešním podcastu najde.

Petr mi v e-mailu napsal, že už řadu let vede obchod a marketing v jedné společnosti. V práci je spokojený, dělá v oboru, který jej baví a naplňuje a ve kterém vidí smysl. Vrásky na čele mu ale dělá jeho nadřízený. Předpokládám, že to bude pravděpodobně majitel oné firmy, to Petr ve zprávě nespecifikoval. Nic méně Petr mi ve zprávě napsal: „Můj šéf nemá žádnou vizi ani strategii, neumí dát smysluplný úkol, neumí motivovat a firmu nikam neposouvá. Vadí mi, že brzdí růst jak můj, tak i celé firmy. Rád bych se zeptal, jak komunikovat se šéfem, kterému chybí sebereflexe a pokora?“

Předně musím Petrovi poděkovat za jeho dotaz i důvěru, kterou se kterou jej pokládá. Já bych si tu určitě nechtěl hrát na někoho, kdo by měl odpověď na každou vaši otázku a znal řešení každého problému. A vlastně i to byl jeden z důvodů, proč mě napadlo vytvořit Improovio program, v rámci kterého bychom se mohli všichni pravidelně potkávat a předávat si podobné dotazy i zkušenosti v bezpečném prostředí. K tomu budou sloužit uzavřená živá vysílání, webináře i uzavřená Mastermind setkání. Protože opravdová síla je v komunitě lidí s podobnými hodnotami, kteří si uvědomují, že když se mají na své cestě za úspěchem o koho opřít, tak je to mnohdy to nejcennější, co zrovna potřebují. Pokud byste ale i tak měli chuť podělit se o svou zkušenost a nějakým způsobem reagovat na Petrův dotaz, určitě tak můžete udělat. Prostor je k tomu buď zcela veřejně na našem webu, nebo na sociálních sítích, a pokud byste chtěli v soukromé zprávě, můžete mi klidně poslat e-mail a já už jej Petrovi přepošlu.

Teď bych si ale i já dovolil předat svůj pohled na věc a svou zkušenost. Když jsem si četl Petrovu zprávu, tak jsem si vzpomněl na situaci z mého života, kdy jsem také jedno krátké období pracoval pro šéfa, ze kterého jsem měl podobné pocity jako Petr. Petr píše, že jeho šéf nemá žádnou vizi ani strategii, neumí své zaměstnance motivovat a brzdí jejich růst. Já rozhodně nechci soudit ani Petra, ani jeho šéfa, a obecně jsem vždy toho názoru, že každá mince má dvě strany. 

Petra ale trápí, že s jeho šéfem není řeč, a mimo jiné mi také napsal, že je schopen ve firmě zajistit až 90 % veškerého obchodu. Pokud bych se tedy měl nyní vcítit ne do role Petra, nýbrž do role jeho šéfa, a byl bych na straně majitele firmy, pro kterou Petr pracuje, tak bych asi nechtěl přijít o obchodníka, který zajišťuje 90 % veškerého obchodu. Takže pokud by za mnou takový obchodník přišel, že jej něco trápí, tak bych jej asi chtěl vyslechnout a promluvit si s ním. 

Samozřejmě neznám Petrova šéfa, možná je to nějaký morous, se kterým skutečně není řeč, a možná si skutečně myslí, že má patent na rozum a potřebuje vědět vždy vše nejlíp. Jak jsem říkal, taky jsem měl už podobnou zkušenost. Taky jsem si kdysi myslel, že můj bývalý šéf nemá žádnou vizi a strategii a nevidí příležitosti, kam by mohla jeho firma dále růst. Jenže to jsem si jen myslel. A dokud si něco jen myslíme, tak jsou to pořád jen naše domněnky a realita může být úplně jiná. Sám jsem to zjistil, když jsem získal odvahu a tehdy jsem si o svém podobném trápení se šéfem promluvil. 

Jak jsem říkal, Petrova šéfa neznám, ale pokud bych byl v jeho kůži, snažil bych se najít způsob, jak si s nadřízeným o svém trápení promluvit. Je dobré se zamyslet nad tím tak, že pokud už řadu let pracuji pro firmu a zvládám generovat 90 % obchodu, tak by mělo být v zájmu mého šéfa nepřijít o takového obchodníka a chtít si s ním promluvit. Mně se upřímně osvědčilo mluvit vždy na rovinu, říct lidem vše přesně tak, jak to cítím. Jednoduše si ověřit své domněnky, zda to je skutečně tak, jak si to myslím. Kdo ví, jak to je, možná že Petrův šéf ani nechce, aby jeho firma dál někam rostla, možná už je spokojený s velikostí firmy a nechce přijímat další odpovědnost a další rizika. Ne každý podnikatel přece má potřebu stavět firmu o stovkách nebo tisících zaměstnancích. Anebo možná má nějakou vlastní strategii a směr, jen se o ně  se svými zaměstnanci nepodělil. Pak je to samozřejmě jeho chyba. Majitel firmy, šéf nebo jakýkoliv jiný lídr je stejná pozice jako kapitán na lodi. Když posádka toho kapitána nebude vědět, kam jeho loď pluje a proč zrovna tímto směrem, tak raději při nejbližší bouři skočí přes palubu, než aby se ji snažil překonat. 

Pokud je potom pravda taková, že Petrův šéf skutečně už nechce se svou firmou dále růst a brání tak i růstu svým zaměstnancům, nebo jen není ochoten přijímat zpětnou vazbu, tak bych si na Petrově místě začal pokládat otázku, zda chci v takové firmě dále pracovat? Teď určitě nechci Petra nabádat, aby dával výpověď. To určitě ne. Snažil bych se nejprve se šéfem mluvit. A když se Petr ptá, jak komunikovat se šéfem, kterému chybí pokora, tak za mě bych si dovolil podělit se o zkušenost jednat s šéfem na rovinu a upřímně. Určitě je dobré se také zamyslet na typologií osobnosti daného šéfa. Pokud je šéf spíš analytický typ, tak by bylo fajn připravit si nějaká tvrdá data a fakta, pokud je spíš vztahový, můžete to hrát trošku víc na city. Jestli je ale jeden jednoduchý typ a pravidlo, které bych vám mohl Petře dát, tak pokud se budete nejen šéfa, ale i kohokoliv na něco ptát, nikdy nezačínejte otázku slovem proč. Otázky, které začínají na proč, totiž automaticky vaši protistranu přepínají do takového obranného módu. O tom bychom si ale řekli zase něco příště. Pokud byste si k tomu chtěli něco přečíst, doporučuji knihu Nikdy nedělej kompromis. I tomuto tématu se autor knihy věnuje docela podrobně a jsou tam skvělé a konkrétní tipy, jakým způsobem se kterou osobností komunikovat a vyjednávat. Tak snad jsem Petrovi svým pohledem alespoň trochu pomohl. Pokud na to někdo z vás máte třeba úplně jiný názor nebo byste měli jen chuť podělit se o svou zkušenost, můžete psát na naše sociální sítě nebo také do mého e-mailu, jak už bylo řečeno. Ještě jednou děkuji jak Petrovi, tak i vám všem za vaše dotazy. Pro dnešek už všem přeji úspěšný a krásný den. 

Lukáš Eder