Drobnými krůčky k velké změně a splněným snům

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Vždy když začíná jaro a já mám možnost pozorovat, jak se vše okolo nás probouzí a připravuje na další sezónu, tak si u toho vždy uvědomím, jak to má ta příroda všechno hezký zařízené a jací jsme my lidé žabaři, alespoň co se týče našich výsledků. Neustále se ženeme za nejrůznějšími cíli a pořád zkoušíme být ještě výkonnější, abychom dosáhli co možná nejlepších výsledků. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného. Chtít od svého života co nejvíc je podle mě naprosto v pořádku, ne každému se to ale podaří a ne každý je schopen dosahovat takových výsledků, jakých by sám chtěl. A přitom inspiraci máme neustále okolo nás.

I v přírodě mají výsledky svůj čas. Výsledkem růstu nějaké květiny je její květ a ten obsahuje třeba semena, ze kterých může vyrůst další stejná květina. Stonek květiny je ale tak silný, aby unesl svůj květ. Prostě a jednoduše to nefunguje tak, že vyrostl slabý stonek a na něm květy, které by jej zničily. Růst je udržitelný a musí být schopen ustát své výsledky. Jsme toho ale schopni i my lidé, když se snažíme o naše výsledky?

Když si  uvědomíte, že všechny vaše současné výsledky jsou jednoznačným odrazem vašeho chování, a vaše chování zase vyplývá z vaší osobnosti, tak vám to možná také bude pomáhat pečovat v první řadě o svou osobnost. Protože jen silní  lidé jsou schopni ustát velké výsledky. Pokud se nějakou shodou okolností stane, že jsou dosažené výsledky větší, než jaké jsou vaše schopnosti, tak mohou mít paradoxně opačný efekt na míru vašeho štěstí. I proto lze pohlížet na sebepoznání jako na klíč nejen k našemu růstu, ale především k vyrovnanému životu. Protože když víme, kým jsme, tak nemáme potřebu jak sami sobě, tak i našemu okolí cokoliv dokazovat. A život je obecně tak nějak jednodušší a veselejší. 

Tohle uvědomění nám posléze také pomáhá dál zlepšovat naše výsledky a dosahovat jakýchkoliv cílů. Naše výsledky jsou prostě odrazem naší osobnosti, a když chceme změnit naše výsledky k lepšímu, musíme nejprve začít měnit i naši identitu. Jak jsem ale říkal už na začátku, tak i v přírodě má vše svůj čas, a to platí i pro změnu naší identity, protože i my jsme přece součástí přírody. I když je pravda, že se tak často nechováme.

Každý den uděláme stovky, možná tisíce věcí, nad kterými tak nějak vědomě nepřemýšlíme, děláme je jednoduše, protože už je tak máme zažité. Jsou to právě naše návyky, které mají největší podíl na našich výsledcích, a proto můžeme jednoduše říct, že naše osobnost vyrůstá z našich návyků.  Jak jsme se ale těmto návykům naučili? Co je formovalo, a tím následně formovalo i naši osobnost? Samozřejmě že největší vliv na formování našich návyků má prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Převzali jsme spoustu zvyků od našich rodičů a tyto zvyky kolikrát opakujeme celý život a předáváme našim dětem, aniž bychom si to uvědomovali nebo přemýšleli, zda mají tyto zvyky pozitivní přínos pro život náš nebo našich dětí. Nejhorší ale na těchto návycích je, že si je kolikrát nejsme schopni sami uvědomit. No, a zcela otevřeně, pokud si nejsem sám schopen uvědomit, že má něco negativní vliv na můj život, tak to asi těžko budu schopen začít měnit. 

To, co děláme pravidelně každý den, aniž bychom se nad tím museli zamýšlet nebo se do toho nutit, vyjadřuje, kým ve skutečnosti jsme. Když si půjdete jednou za měsíc zaběhat do parku, budete o sobě schopni říct, že jste sportovec, jenom protože jste se jednou přinutili jít proběhnout, a pak se z toho celá týden vzpamatovávali? Asi těžko, viďte. Za sportovce se budete moci označit až ve chvíli, kdy budete danou aktivitu dělat na pravidelné bázi a nebudete se do ní muset nějak nutit ani přemlouvat. 

Já jsem třeba od malička ke sportu moc vedený nebyl, moji rodiče prakticky nesportovali, a tak se není čemu divit, že ani já sám jsem neměl ke sportu kladný vztah. Za to moji rodiče pořád pracovali a často také upřednostnili práci před rodinou, takže jsem si vypěstoval kladný vztah k práci. Dodnes si například vzpomínám na naše hodiny tělocviku na střední škole. Když jsme například měli jít skákat do dálky, automaticky jsem šel za učitelem a řekl jsem mu: „Pane profesore, oba víme, že se svou váhou stejně nikam nedoskočím, byla by to jen ztráta času. Co kdybych si vzal sekačku a raději tady sekal trávu na pozemku?“ Myslím, že tohle krásně ukazovalo můj vztah k práci a sportu. 

Dobrou zprávou ovšem je, že i když máme nějaké návyky hluboce zakódované v našem podvědomí, tak je možné je přeprogramovat a osvojit si návyky nové. Když jsem například začal hubnout, tak mi k dosažení vysněného výsledku pomohl až moment, kdy jsem si uvědomil, kým se chci stát. Dokázal jsem si zvědomit novou osobnost a představit si, jak se taková osobnost chová. Najednou bylo pro mě docela snadné osvojit si návyky, které jsem předtím nikdy pravidelně nedělal. Časem, když jsem si plánoval svůj den, jsem si najednou byl schopen pravidelně vyčlenit čas, během kterého budu sportovat. Sport a pohyb se stal přirozenou součástí mého života. Když jsem alespoň jednou během dne neušel alespoň jen pár kilometrů po okolí, byl jsem celý nesvůj. Tolik let jsem toho nebyl schopen. Ale najednou to šlo. Celou tu dobu jsem věděl, že pokud chci zhubnout, tak bych měl začít sportovat, ale začít to skutečně dělat se mi podařilo až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, kým se chci stát a proč se touto osobností chci stát. Důležité prostě bylo, že i když jsem se ještě tehdy nemohlo právem považovat za sportovce, tak už jsem potřeboval přemýšlet jako sportovec, abych se tak byl schopný i chovat. A podobný princip můžete využít při jakékoliv jiné změně své identity. Jakmile budete vědět, kým jste dnes, a kým se chcete stát, tak nejlepší, co můžete pro svou změnu udělat, je začít přemýšlet jako ten, kým se stát chcete. A když nevíte, jak se takoví lidé chovají nebo jak přemýšlejí, tak to nejlepší, co můžete udělat, je najít takové osobnosti a začít se jimi obklopovat. 

Proces změny našich návyků, a tím pádem i naší identity, popsal velmi hezky James Clear ve své knize Atomové návyky, která je už i Čechách velkým hitem. Tomuto procesu se budu věnovat zase příště, tak pokud vás toto téma zajímá, budu moc rád, když si pustíte Myšlením na vrchol třeba zase zítra nebo klidně hned, pokud posloucháte mé podcasty zpětně. A  jako vždy budu moc rád, když mi potom napíšete, co jste si z dnešní epizody odnesli, jaké téma aktuálně řešíte nebo jak se vám jej už podařilo vyřešit. Pravidelní posluchači znají můj e-mail [email protected], tam mi můžete psát. Na vaše zprávy se těším a dnes už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder