4 fáze změny na cestě za lepším životem

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přemýšleli jste někdy, co spouští automat našeho chování, když například ráno vstaneme z postele nebo uděláme nějakou jinou rutinní činnost? Někdo, když ráno vstane, tak první, co musí udělat, je uvařit si kávu a zapálit si cigaretu. Někdo jiný se zase nepovažuje za probuzeného, dokud neproběhl koupelnou a nedal si pořádnou snídani. Stejně tak si můžete všimnout, že většina kuřáků má takové rituály, při kterých si zapalují cigaretu. Někdo cigaretou startuje pauzu v práci, někdo si zase nedokáže představit vypít kávu a u toho si milovanou cigaretu nezapálit. Stejně tak má ale někdo rituál, že když přijde z práce, tak se zcela automaticky navléká do sportovního oblečení a vyráží se proběhnout. Nemusí nad tím přemýšlet, je to automatizovaná činnost, která vypovídá o tom, kým ve skutečnosti jsme. Zda jsme vášnivými kuřáky, aktivními sportovci nebo šílenými workoholiky. A samozřejmě se nevylučuje, abychom byli část z každé této identity, nebo chcete-li z každé této role.

I já sám jsem si kdysi říkal, že si nedokážu představit vypít mou milovanou kávu, aniž bych si u toho nezapálil cigaretu. Tohle byla samozřejmě naprosto směšná výmluva, protože jak se časem ukázalo, tak to jde úplně v pohodě a věřte, že to žádná tragédie nebyla. Abych dokázal jako kuřák dosáhnout co nejlepšího výsledku, tedy abych nadobro praštil s kouřením, musel jsem se zaměřit na změnu vlastní identity, a k tomu jsem dospěl skrze sebepoznání. To jsou témata, kterým jsem se teď věnoval v několika minulých epizodách. V té poslední epizodě jsem zmínil knihu Atomové návyky od Jamese Cleara, která je teď dost populární a o které také z mých úst neslyšíte poprvé.

James se ve své knize věnuje osvojení si nových návyků postupnými kroky a své postupy opírá o neurovědu a fungování lidské mysli. Když jsem na začátku mluvil o tom, co každý den děláme zcela automaticky, čím si myslíte, že je to způsobeno? Musíte snad ráno přemýšlet, zda si zapálíte cigaretu, uvaříte kávu, čaj nebo uděláte jiný návyk? Tohle děláme zcela automaticky, nemáme potřebu to nějak plánovat. Malá změna v našich rituálech nastane například na dovolené, když se změní naše prostředí. Najednou cítíme, že to není jako doma, a najednou tak nějak jde něco vynechat, dělat třeba to, co nám doma úplně nejde. Jít si například před snídaní zacvičit. Přemýšleli jste někdy, čím to je? 

Je to o tom, že náš mozek si ukládá vše, co děláme, neustále v naší mysli vznikají nové synaptické spoje, které spojují jednotlivé neurony, a čím častěji danou činnost děláme, tím silnější synaptické spojení vzniká. Proto pro nás není jednoduché změnit nějaký rituál, který děláme celý život. Ten synaptický spoj je už tak silný, že jeho přeprogramování nás stojí dost energie. Určitě to ale není nemožné, když se na to jde chytře, a ve zmiňované knize od Jamese Cleara je hezký návod, jak takový proces změny našich návyků probíhá.

Tento proces budování našich návyků lze jednoduše popsat ve 4 krocích. Je to PODNĚT, TOUHA, REAKCE a ODMĚNA. Když některý z těchto kroků chybí, návyk se vytvoří a je to samozřejmě zcela logické. Pokud nemáme podnět, který by v nás vyvolal nějakou touhu, nemáme motivaci na něco začít reagovat a vlastně ani potřebu získat nějakou odměnu. No, a samozřejmě čím častěji jsme vystaveni tomu samému podnětu, který v nás vyvolává stejnou touhu, a ta nás posléze vede ke stejné reakci, abychom získali odměnu, tak tím silnější synaptické spojení a pevnější návyk v naší mysli vzniká. Tímto stylem jsme si osvojili návyky, o kterých už možná ani sami nevíme a neřešíme, zda mají pozitivní, nebo negativní přínos pro náš život. Důležité ovšem je, že úplně stejný princip použijeme i ve chvíli, kdy se budeme snažit o vědomé osvojení nového návyku.

Pokud například přemýšlíte o dosažení nějakého snu nebo jen splnění cíle či zlepšení svých výsledků, tak byste si měli v první fázi uvědomit, kým se chcete stát. O tom, proč je zrovna toto důležité, jsem mluvil v posledních podcastech opravdu hodně, tak už se teď opakovat nebudu. Když už tedy víte, kým se chcete stát, a máte ujasněné své proč, máte zdravý základ pro úspěšnou změnu. A přichází to nejdůležitější. Začít změnu realizovat. Vlastně přesně jak zmiňovala Evelína Hettnerová s Michalem Rückelem v nedávném rozhovoru. Není důležité, co víme a co známe, důležité je to, co ve skutečnosti děláme. A čím častěji budeme danou činnost dělat, tím silnější bude naše synaptické spojení a tím silnější bude i naše nová identita. 

Když jsme poprvé usedli za volant auta, tak to najednou pro nás bylo také úplně neznámé prostředí a plno nezesynchronizovaných pohybů najednou a také jsme o sobě hned po první jízdě neříkali, že jsme řidiči. Maximálně jsme mohli říct, že jsme už řídili auto. Řidičem jsme se stali až ve chvíli, kdy jsme auto řídili po několikáté a dokázali vše zautomatizovat.

Když už tedy víte, kým se chcete stát, tak je na čase začít se změnou a stávat se danou osobností. Je na čase začít si osvojovat nové návyky. No, a nejlepší cesta, jak toho dosáhnout, je právě skrze čtyřfázový proces. A když se budete zamýšlet nad tím, jak tento proces aplikovat při osvojení nového návyku, tak to zkuste skrze položení čtyř otázek. Přemýšlejte nejprve nad tím, jak zařídit, abyste měli na očích podnět, který vám bude nový návyk připomínat. Ptejte se, jak to udělat co nejvíce nápadné? Potom by vás mělo přitahovat začít danou věc skutečně dělat. Ptejte se, jak to udělat přitažlivé? Myslím, že tohle se dá krásně propojit s definicí svého proč. Nový návyk by měl být také snadný, takže se ptejte, jak to udělat co nejjednodušší? A hlavně byste měli cítit nějakou odměnu a uspokojení. Takže se i zeptejte, co bude mou odměnou?

Chcete-li podobný princip převést do praxe, tak se mohu podělit o vlastní zkušenost. Když jsem začínal aktivně sportovat, tak jsem si například ve svém pokoji nechával vědomě na očích věci, které mi sportování připomínaly. U dveří jsem měl hůlky na Nordic Walking nebo jsem si do kalendáře naplánoval pravidelně na každou středu 90 minut plavání. To byly podněty. Touha byla to, že vždy, když mi pípne kalendář, že mám jít plavat, tak první, co mi naběhlo v mysli, bylo, proč jsem rozhodl změnit svůj život, a to mě vedlo k reakci. Zvednout zadek a jít něco dělat. No, a samozřejmě odměna, ale nečekejte, že bych se odměnil dortem v cukrárně. Pro mě byl největší odměnou ten pocit, že jsem prostě šel a necítil se sám sebou poražený. Samozřejmě tou největší odměnou pak byly výsledky, když jsem viděl, jak má váha klesá, a slyšel od svého okolí více a více lichotek.

Tolik tedy dnešní podcast věnovaný čtyřem fázím změny. Jak jsem říkal, čerpal jsem dnes z knihy Jamese Cleara – Atomové návyky a snažil se k tomu doplnit i vlastní pohled a zkušenost, tak snad se mi to alespoň trochu podařilo. Jako vždy budu rád, když mi napíšete nějakou zpětnou vazbu nebo se podělíte o vlastní zkušenost. Pravidelní posluchači Myšlením na vrchol už znají můj e-mail a také vědí, že jim i vám všem i dnes popřeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder