Změna jako životní styl

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Změny. Jako lidé je obecně nemáme příliš v lásce. A není se čemu divit, protože právě potřeba cítit v životě nějaké jistoty, je jednou z našich základních potřeb. Díky jistotám se cítíme v bezpečí a nemáme zbytečné strachy, které nás vyvedou z míry. Současně je ale také naší potřebou neupadat do přílišného stereotypu, takže vlastně i změny potřebujeme ke spokojenému a šťastnému životu. Proč se jich ale tolik bojíme? Proč máme větší strach z toho co přijde, než abychom se na to těšili?

Nedávno jsem si ve svém podcastu povídal s Martinem Hausenblasem a ten říkal, že mezi vizionáři a blázny stojí jen velmi tenká hranice. Za blázna bychom ale mohli považovat také toho, kdo si myslí, že se bude mít v životě lépe, aniž by musel ve svém životě cokoliv změnit. Taková představa je samozřejmě naprosto zcestná a bláznivá a jde naprosto proti logice jakéhokoliv úspěchu. Kolem nás se totiž neustále něco mění. Život je plný změn a je na každém z nás, zda budu vyčkávat, až mě mé prostředí a okolí, ve kterém žiji, donutí něco změnit, nebo zda já budu ten, kdo bude v tomto směru aktivní. 

Za poslední rok jsme už mnohokrát slyšeli slovo krize. Přišla situace, kterou nikdo z nás nečekal a na kterou jsme nebyli připraveni. A každá podobná situace nebo krize – říkejme tomu, jak chceme – s sebou přináší velké změny. Společnost totiž své chování mění právě v těžkých dobách. V dobách, kdy přijdou nějaké nečekané události. Bohužel jako lidstvo asi vždy potřebujeme dostat nějakých pár facek, aby nás to donutilo změnit něco, o čem už stejně sami dávno víme, že to není dlouhodobě udržitelné. A je vlastně asi jedno, zda je to nyní krize v podobě pandemie, zda jsou to války nebo nějaká finanční krize způsobená naším nezodpovědným chováním. Koneckonců za každou takovou krizi si vlastně můžeme sami a každou podobnou krizi lze zpětně vnímat jako bod zlomu, během kterého se mění chování celé společnosti. 

Já tady určitě nebudu dnes hodnotit a soudit, co je, a není dobře, nebo co jsem mohli všichni za ten rok udělat lépe. Jednak mi to absolutně nepřísluší a současně také nevím, jaký přínos by to mělo jak pro mě samotného, tak pro vás, pro mé posluchače. Pokud je ale jedna věc, které jsme si mohli za poslední rok všimnout, tak je to právě tento holý a čirý fakt, že i během těžkých dob lze dosahovat úspěchu, pokud jsme schopni adekvátně reagovat na změny. A právě proto si myslím, že bychom mohli neustále změny přijmout jako určitou životní filozofii nebo jak náš životní styl.

Krásný příkladem nám všem může být i Martin Kasa, se kterým jste mohli slyšet rozhovor dvě epizody nazpět v podcastu Myšlením na vrchol. Martin v rozhovoru říkal, že jedna z věcí, co mu pomohla v budování firmy, bylo delegování zajetých věcí na jiné kolegy, aby se mohl dále věnovat vymýšlení něčeho nového. Jednoduše řečeno potřeboval věci zajeté delegovat, aby měl dost energie reagovat na změny. Martin má možná v tomhle výhodu, že už je tak nějak od přírody prozměnový člověk, je to asi nějaká jeho přirozená vlastnost. To ovšem neznamená, že se něčemu podobnému nemůže naučit i každý z nás.  

No jo, ale jak na to? Jak překonat strach ze změny, když jsem naopak od přírody tím typem, který má raději zajeté pořádky a jistoty? Co když se něco pokazí? Co když změna nevyjde? Tohle jsou asi typické otázky, co se nám začnou honit v hlavě, jakmile jsme postaveni před možnost volby. Dokud máme možnost volby, tak je to pro nás dobrá zpráva, znamená to, že máme stále čas na změny reagovat a něco z nich vytěžit, jakmile jsme ale ke změnám donuceni našim prostředím, tak už bývá většinou pozdě a většinou v takových případech už jen ztrácíme. Málokdy se nám stane, že jsem donuceni k nějaké změně a má to pozitivní přínos pro náš život. A když si tohle uvědomíte, že prostě vyčkáváním na to, že vše bude jako dřív, nikdy nic nezískám, tak vám to bude pomáhat reagovat na změny včas.

No a další věc, která i vám bude pomáhat stávat se více prozměnovým a aktivně reagovat na změny včas, je pozitivní myšlení. Opět se mohu vrátit k rozhovoru s Martinem Kasou, ten na mě totiž působil velmi pozitivním dojmem a věřte ,že pokud by chtěl, tak by určitě našel tunu příležitostí stěžovat si na to, jak je těžké řídit společnost se stovkami zaměstnanců, jak je náročné podnikat v tak regulovaném oboru, jako je lékárenství nebo zdravotnictví. Otázka ale zní. K čemu by mu takové stěžování bylo? Pomohlo by mu to přizpůsobit se a hledat způsoby, nebo by jej to jen utvrzovalo v tom, že je lepší nic neměnit a být spokojený s tím, co má? Věřím, že odpověď už máte. 

A teď si zkuste sami vzpomenout na situaci z vašeho života, kdy jste přemýšleli o změnách. Byli jste schopni na ně reagovat včas, nebo jste se nechali uchlácholit svými sabotéry v hlavě, že nemá smysl nic měnit? A kolikrát se vám posléze stalo, že jste byli stejně donuceni změnu udělat? Určitě se nebojte mi psát a podělit se o vaše životní zkušenosti. Můj e-mail je [email protected], tam se budu na všechny vaše zprávy těšit. Věřte, že každá z nich je i pro mě inspirací a že mi dělá úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder