SOBĚLÍDREM: Milovat znamená NEVLASTNIT

O tom, že vlastnictví jakýchkoliv věcí je pouhá iluze, jsem psal už v článku Sladké MÁMení. Slíbil jsem v něm ale, že se jednou k tématu „MÁM“ vrátíme a podíváme se na kobylku tomuto klamu v oblasti mezilidských vztahů. Tam jsou totiž vlastnická slůvka „MŮJ / MOJE“ původcem jedněch z největších trápení, která na světě může člověk prožívat. Navíc nám brání opravdově MILOVAT.

MOJE manželka. MŮJ manžel. MOJI rodiče. MOJE děti. Čím to je, že pro nejdůležitější vztahy v našem životě používáme pojem, který značí vlastnictví? Tento lingvistický fenomén najdeme ve všech velkých jazycích světa. Lidská řeč, byť je velmi bohatá a pestrá, má hodně daleko k dokonalosti. Její vývoj se před desítkami let zastavil a těžko si představit, že by prošel ještě nějakou evolucí. Všichni jsme tak v pasti nedomyšlené konstrukce jazyka, ve kterém mluvíme a myslíme.

S pomocí výrazů MŮJ / MOJE obvykle vyjadřujeme pouze určitou osobní souvislost. Například „moje zubařka“ nebo „můj šéf“. V mnoha případech však těmi stejnými výrazy přesahujeme pouhý popis a podvědomě současně vyjadřujeme jisté vlastnictví. Čím blíže nám dotyčný je, tím více máme tendenci si ho nárokovat. Například díky výroku „můj muž / moje žena / moje děti“ si ze své rodiny dokážeme rychle vytvořit pilíře své vnitřní identity. To pak může vést ke dvěma paradoxům. První je, že své blízké začneme vnímat jako samozřejmost. Budou pro nás automatičtí jako voda po otočení kohoutku. Druhý paradox je ten, že budeme mít strach z jejich svobody, protože ta může narušit stabilitu pilířů naší vnitřní identity. V takovou chvíli máme tendenci svým blízkým vládnout, nebo hůře – ovládat je a manipulovat jimi.

Jedni z prvních, kdo si všimli nebezpečnosti vyjadřování mezilidských vztahů slovy „MŮJ / MOJE“, byli antičtí stoikové. Ti už dva tisíce let upozorňují na logické chyby, které obsahuje lidská řeč a jazyková skladba a které jsou zdrojem úzkostí a bolesti. V dochovaném učení Epiktéta můžeme nalézt prostou radu: „Nikdy o ničem neříkej ‚ztratil jsem‘, nýbrž ‚vrátil jsem‘. Zemřelo tvé dítě? Bylo vráceno. Zemřela ti žena? Byla vrácena.“ Epiktétos tím nabádá, abychom o nikom z našich blízkých a milovaných nesmýšleli jako o našem vlastnictví. Všichni nám jsou jen na krátkou chvíli „zapůjčeni“ a my jim.

Ačkoli se to může zdát chladnokrevné, ve skutečnosti si tato filosofie zakládá na věrnosti, pravdě a přesnosti v rozumovém uvažování. Stoicismus se navíc nedávno stal základem nejúspěšnější psychoterapie současnosti – Racionálně emoční behaviorální terapie, která pomáhá lidem v řádu týdnů vykročit z dlouhodobých úzkostí, depresí nebo třeba vztahových závislostí.

Mimochodem Epiktétova nadčasová rada později přišla vhod jinému velikému stoikovi, římskému císaři Markovi Aureliovi. S manželkou Faustinou měli během 30 let manželství 13 dětí. Osm z nich však zemřelo dříve, než došlo dospělosti. I po odchodu manželky Faustiny na věčnost dokázal díky správnému rozumovému chápání vztahů Marcus Aurelius i nadále dobře vést a moudře spravovat celou říši.

Marcus Aurelius věděl, že dokud druhé vlastníme, nemůžeme je opravdově milovat. Dokud je vlastníme, nemůžeme si plně vychutnávat jejich přítomnost v našem životě. Místo lásky máme vztahovou závislost, nepřijímáme je takové, jací jsou, a neustále je chceme nějaké mít. Odebíráme svým nejbližším svobodu, která je ale nosným trámem opravdové lásky.

Toto se obzvlášť silně promítá do vztahů k našim dětem. Právě je máme největší tendenci vnímat jako naše vlastnictví, neboť vzešly z nás a jsou na nás několik prvních let plně závislé. Denně bychom si měli připomínat, že děti nám jsou jen na krátkou chvíli svěřeny. Nejsou naším majetkem. Jsou našimi průvodci k pochopení sebe a my jejich průvodci v přípravě na svět.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKA SOBĚLÍDRA:
Jak bych popsal pravou podstatu vztahů ke svým blízkým vhodněji než vlastnickým pojmem?

Bez slov „můj / moje“ se už asi v běžné mezilidské komunikaci neobejdeme. Jsou příliš ustálená a budeme-li se je snažit opsat jinými slovy, budeme za podivíny. Něco ale přesto udělat můžeme. Ve své mysli si můžeme naše vztahy postupně přepracovat pomocí dvou cvičení / úkolů a navždy tak změnit naše vnímání a probudit ve svých vztazích hlubší a silnější lásku než kdy dříve.

PRVNÍ ÚKOL SOBĚLÍDRA NA TENTO TÝDEN:
Začněte se ve své mysli soustředit na vyjádření toho, kým ve vztahu jste, namísto toho, koho ve vztahu máte. Promlouvejte sami k sobě takto:

„Jsem manžel /manželka“ namísto „mám manželku / manžela“
„Jsem otec / matka“
namísto „mám dítě“
„Jsem syn / dcera“
namísto „mám rodiče“

Touto pojmovou korekcí začnete sami sebe lépe vnímat skrze své role a odpovědnosti, které s nimi přichází. Opustíte tak definování sebe a své vnitřní identity skrze vlastnictví vztahů.

DRUHÝ ÚKOL SOBĚLÍDRA NA TENTO TÝDEN:
Udělejte si očistný rituál od všech vlastnických vztahů, které máte. Představte si, že před vámi stojí váš partner / partnerka / dítě / rodič (můžete si také pomoct jejich fotkou), a pak jim řekněte a prožijte následující věty: „Oslovení (jméno) … daruji ti svobodu. Nejsi můj majetek a já tě v ničem nevlastním. Nejsem tvým vládcem, pánem ani majitelem. Jsem šťastný/á, že ti mohu být (manželem / manželkou, otcem / matkou, synem / dcerou), a miluji tě.“

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
My sami i každý nám blízký člověk se jednoho dne rozplyne nazpět do nekonečného víru a koloběhu částic. Čím dříve to přijmeme a pochopíme, že nikoho zde na světě nevlastníme, tím dříve je začneme opravdu milovat. To činí zázrak z každého dne, kdy máme tu čest druhým býti manželi a manželkami, otci a matkami, syny a dcerami. Buďme za to tedy vděční.

Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry. S úctou, Petr Štěpánek

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek