Proč hledáme štěstí tam, kde se žádné nenachází

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Co si myslíte, že se stane s vaší myslí, pokud ji budete dlouhodobě vyčerpávat a zaměstnávat činnostmi, které vás nebaví? Asi nebudete úplně oplývat vtipnými historkami a pozitivní energií, viďte? Obecně se uvádí, že více jak tři čtvrtiny lidí ve společnosti dělají práci, která je nebaví. Chodí do práce jenom proto, aby vydělali peníze pro uspokojení základních lidských potřeb. Můj oblíbený autor – Simon Sinek – říká, že peníze jsou jako palivo. V moderní společnosti jsou pro nás zdrojem, díky kterému uspokojujeme své tužby a potřeby. Pokud jsme schopni zvýšit přítok paliva, můžeme si zcela logicky dovolit jeho vyšší spotřebu. Paradoxem je, že lidé, kteří mají velmi nízký přítok paliva, často touží po mnohem větší spotřebě a neustále dokola přemýšlí, co vše by si mohli dovolit, pokud by měli více peněz. Tito lidé si myslí, že je peníze udělají šťastnými. Hledají štěstí tam, kde ho ještě nikdy nikdo nenašel. Jsou schopni se zadlužit na celý život, protože si myslí, že díky tomu budou šťastnější. Jenže jakékoliv podobné štěstí je velmi pomíjivé, snadno člověku zevšední, a pak už na něj zbudou třeba jen vzpomínky v podobě několikaletých měsíčních splátek. A tak tito lidé dále chodí do práce, která je nebaví, aby získali další palivo pro něco, z čeho už vlastně vůbec nejsou šťastní.

Velmi snadno pak tito lidé rezignují na hledání nějakého životního štěstí. Vždyť se přece sami přesvědčili, že nic jako šťastný život neexistuje. Vždyť to přece sami zkoušeli, udělat si radost a být chvíli v životě šťastný, ale nefungovalo to. Tak jaképak štěstí? Typickým znakem těchto lidí ve společnosti je velmi negativní pohled na svět. Vlastně je neustále slyšíte pořád si na něco stěžovat. Nic jim není dobré, vše okolo je nespravedlivé, a pokud je ve společnosti náhodou někdo, kdo vybočuje a je v něčem úspěšný, automaticky jej tito lidé řadí mezi podvodníky a zloděje. Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se to v nás všech bere? Proč jsou mezi námi lidé, kteří se dokážou chovat laskavě a přejícně, a současně lidé, kteří se chovají jako závistiví sobci? Narodili se snad s těmito vlastnostmi?

Zkusme se opět zaměřit na malé děti a myslím tedy ty opravdu malé, řekněme do tří let věku. Všimli jste si někdy na těchto malých dětech, že by někomu druhému něco záviděli? Že by se chovali k němu lépe, nebo hůře jenom kvůli tomu, že přijel v lepším, nebo horším autě? Nic z toho jsme jako malé děti neřešili, ba naopak jsme ke všem a ke všemu  přicházeli s důvěrou, láskou a nadšením. To znamená, že jsme byli od přírody stvoření s pozitivním pohledem na život. Když se ale zamyslím nad chováním některých z nás, tak mi nedá než se nezeptat sám sebe, kam se z nás tento pozitivní přístup vytratil? A proč jsme o něj přišli? Proč dokáže být někdo laskavý a někdo jiný sobecký? Vždyť přece sobecké chování, závist a zloba nikomu do života žádnou hodnotu nepřinášejí. Tak kde se v nás bere? Je to snad tím, že tito lidé nedokázali najít životní štěstí? A proč to jeden dokáže, a druhý ne? 

Osobně si myslím, že problém není v tom, že by někdo byl schopen životní štěstí najít, a druhý ne. Problém vidím v tom, že ti, co jej nedokázali najít, jej hledali někde, kde se žádné opravdové štěstí nenachází.

Bohužel všichni vyrůstáme ve společnosti, která nás neustále tlačí k nějakému výkonu a snaží se nám diktovat, jak by měl vypadat náš život, abychom v něm dokázali být šťastní. Někteří z nás nedokážou takový tlak ustát a tak vzdají šance pro nalezení životního štěstí. Druzí dokážou pod tímto tlakem podávat mimořádné výkony a neustále se ženou za dalšími a dalšími materiálními úspěchy,  aby zažili tu další dávku pomíjivého štěstí. Ani jedna z těchto cest nám ale do života žádné dlouhodobě štěstí nepřinese. Tak v čem se tedy skrývá ten skutečně naplněný a šťastný život?

Celý náš život je prakticky o jakémsi uspokojování našich potřeb. V nedávném podcastu jsem zmiňoval, že obecně máme jako lidé šest základních potřeb. Tyto potřeby naplňujeme skrze naše každodenní činnosti a cíle. Máme potřebu mít nějaké jistoty v životě, cítit společenský význam, rozmanitost každého dne a být součástí nějaké společnosti. Současně bychom ale měli být pro tuto společnost přínosem a měli bychom mít pocit nějakého růstu. A právě tyto dvě potřeby jsou podstatné pro naše životní štěstí a naplnění. Naplnění těchto potřeb bohužel nikdy nepoznáme podle toho, v jakém kdo jezdí autě nebo v jak velkém bydlí domě. Naplnění těchto dvou potřeb není vidět na první pohled, protože naplnění těchto potřeb obohacuje našeho ducha. Naplnění těchto potřeb rozvíjí naši osobnost, a právě to nám dává pocit naplnění. Když jsme totiž bohatí na duchu, tak se nemůžeme cítit prázdní. 

Proto bychom neměli životní štěstí hledat ve finančním bohatství a stejně tak bychom jej neměli hledat ani v chudobě. Chudoba ani bohatství nejsou odrazem životního štěstí. Jsou lidé, kteří jsou velmi bohatí, a přesto jsou zlí nebo závistiví. Stejně tak existují lidé chudí, kteří dokážou být přejícní a laskaví.  Ti chorobně negativní lidé, o kterých jsem se zmiňoval v úvodu dnešního podcastu, nevěří na štěstí, protože jej nedokázali najít v materiálním bohatství. Často tito lidé dělají práci, která je nebaví, a mají jen velmi málo činností, které by obohacovaly jejich ducha. Proto cítí uvnitř sebe prázdno a jsou nešťastní. A aby toho nebylo málo, tak ještě žijí v době, která je plná negativních informací, a to jen prohlubuje jejich prázdnotu. To vše v zásadě jenom kvůli tomu, že nenaplňují ty dvě potřeby, které pomáhají rozvíjet jejich ducha. Proto je tak důležité na tyto potřeby nezapomínat. A dokážete to i vy? Uvědomujete si důležitost těchto potřeb pro své životní štěstí? A jakými činnostmi nebo cíli zvládáte tyto potřeby naplňovat? Jako vždy budu velmi rád, když mi napíšete vaše zkušenosti ze života do mého e-mailu [email protected]. Každá vaše zpráva pomáhá i mně naplňovat mého ducha, protože díky ní mám pocit, že mé podcasty někomu pomáhají, čímž dostává má práce smysl. A právě to mě nutí se v ní dále posouvat. Takže se mi určitě nebojte napsat. Díky moc za vaše zprávy, také za odběr mého podcastu. A dnes už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder