Jednoduchá myšlenka pro realizaci životní změny

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Asi před třemi epizodami Myšlením na vrchol jsem vyprávěl příběh Michala Rückela, pro kterého byly jeho děti velkými učiteli. Michal si díky svým dětem uvědomil, kde se skrývá skutečné životní štěstí, a objevil díky svým dětem novou životní vizi. Naše vize, to je jako střelka kompasu, která ukazuje směr, jakým bychom se měli vydat. Zkuste si představit, že stojíte s kompasem v ruce uprostřed pouště a hledáte směr své cesty. Pořád se točíte dokola, střelka na kompasu je jako kolotoč, a vy pořád nevíte, jakým směrem se vydat. A přitom stačí jediné, co musíte udělat, abyste mohl najít směr své cesty, je zastavit se, rozhlédnout se a nechat střelku vašeho kompasu ustálit. Dokud se nepřestanete pořád točit dokola, ani kompas se neorientuje ve správném směru. Tak jak to chcete zvládnout vy? 

Zkrátka a dobře, abychom mohli zjistit směr, jakým se chceme vydat, musíme se nejprve dokázat zastavit. Jasně, když o tom takhle mluvím, tak to asi zní zcela jasně a logicky. Nalijme si ale čistého vína. Kdo to v dnešní rychlé a dynamické době zvládne? Dokážete se zastavit a přemýšlet, jakým směrem se vydat? Nebo si jen ověřit, zda skutečně jdu tím správným směrem?  Doba, ve které žijeme, nás tlačí k velkým výkonům a neustálému shonu. Možná lze tak současnou globální situaci vnímat jako jakýsi pohlavek pro celou naši společnost. Dokážeme se ale díky této situaci skutečně zastavit a ujasnit si, zda kráčíme správným směrem? Asi většina z nás měla v uplynulém roce k podobnému zastavení příležitost. Často jsme slyšeli ve společnosti slova jako: Mohl jsem odpočívat, byli jsme víc s rodinou, měl jsem čas ujasnit si priority atd. Dokázali jsme ale něco změnit?

Vždy, když stojíme před nějakou změnou, tak naši mysl zcela přirozeně napadají obavy a pochybnosti, které nás od změny zrazují. Asi každý by se měl rád lépe. Přece kdo by nechtěl žít  pohodlnější a bohatší život. Málo kdo je ale schopen a ochoten něco ve svém životě skutečně změnit. 

Co když to nevyjde? Co když nebude změna fungovat? Co když víc ztratím, než získám? Podobné pochyby jsou nám přirozené a právě tyto pochyby brání našemu růstu a rozvoji asi nejvíc. A právě v tomto případě se můžeme učit od našich dětí, protože právě ony mohou být každému z nás obrovskou inspirací pro další rozvoj. Děti totiž nemají strach ze selhání, a proto nemají obavy učit se novým věcem. Nemají zkušenosti, a díky tomu jsou velmi bezprostřední, velmi rychle se rozhodují a učí se nové věci. V jejich hlavě je obrovský prostor pro rozvoj kreativní části mozku. Postupem času, jak se od dětských let učíme nové věci, přicházejí selhání a sběr zkušeností. Získáváme je především od našich rodičů, kteří nám množství věcí zakazovali a budili v nás strachy. Toto má často za následek, že v dospělosti máme v hlavě zafixovaných tolik strachů, že si to ani sami neuvědomíme a zakrníme v osobním rozvoji, v plnění cílů nebo jen hledání nové cesty.

Můj pohled na strach je zcela jednoduchý. Naučil jsem se strach vnímat jako svého ochránce. Pochopil jsem, že cílem strachu není mi uškodit, ale ochraňovat před něčím neznámým. Z čeho ale strach získává informace o tom, že zrovna ta věc, kterou se chystám udělat, má potenciál mi uškodit? On vychází ze zkušeností a situací, které již zažil. Kdybychom se narodili se všemi těmi zkušenosti, tak bychom se možná ani nenaučili chodit, protože by nás naše mysl mohla varovat: „Pozor, můžeš spadnout, může se ti něco stát.“ 

Proto když se v životě rozhodnete pro změnu, novou cestu či jen přeměnu špatného návyku v dobrý, tak se stavíte před novou výzvu. V tu chvíli v sobě můžete identifikovat strach. A tento strach vás nechce pustit dál. Brání vám přijmout tuto výzvu a prostřednictvím sabotérů ve vaší mysli podsouvá tisíce důvodů, proč byste se neměli do změny pouštět. Tito sabotéři mají obrovskou moc, a pokud podlehnete jejich tlaku, tak nikdy nic nezměníte. Jestli se někdy dostanete do podobné situace, zkuste se na chvíli zastavit. Představte si, jako by ve vaší mysli byla střelka kompasu, které nemůže najít směr, dokud se nezastaví. Proto se zastavte a zamyslete se nad tím, co vám opravu radí mozek. Jestli za vás začíná rozhodovat ten dětský kreativní mozek, který se chce učit nové věci a který chce zkoušet a posouvat se dál a dál, nebo jestli vám radí mozek minulosti, který jen vychází z vašich zkušeností.

Samozřejmě že je třeba se z minulosti poučit, to ale neznamená, že musíme v minulosti žít. Je třeba žít v přítomnosti a dávat prostor té dětské kreativní části mozku, která si dokáže sesbírat jen podstatné zkušenosti, které jsme získali, ale netopí se v tom, co se nám nepodařilo. Má chuť růst, rozvíjet se a žít dál. Zkuste si to uvědomit pokaždé, když v sobě identifikujete strach a nějaký hlas, co shazuje vaší sebehodnotu a vaše sebevědomí. Ten hlas to s vámi nemyslí špatně, jen vás chce chránit, abyste náhodou neupadli na zem. Toto je podle mého názoru naprosto jednoduchá věc, se kterou budete posilovat kreativní část mozku. Věřte, že každý z nás tuto kreativní část mozku má, i když si myslíte, že nejste schopni se učit nové věci. 

To, v jakém poměru jsou velikost kreativní a pasivní části mozku, je velmi individuální. Pokud někdo kreativní část mozku nepoužíval například 30 let, tak jeho znovuprobuzení a trénování bude náročné, avšak ne nemožné. Stačí prostě jenom chtít. Důležité je uvědomění, že to nejsem já, kdo říká, že na to nemám, ale jen jakýsi šmejd v mé mysli. Ale i hlas tohoto šmejda je v pořádku. Jak jsem říkal, jeho cílem je nás ochraňovat a není třeba, proti němu nějak bojovat. Mě kupříkladu pomohlo si uvědomit, jaká je role pro můj život a začít tuto roli respektovat. Je role ochránce, a ne role nepřítele, se kterým bychom měli bojovat. Jakýkoliv boj nás stojí jen zbytečnou energii, a proto je lepší naučit se s tímto ochráncem žít a respektovat jeho roli. 

Každý z vás si jistě vybavil nějakou situaci ze života, kdy dostal chuť zkusit něco nového, ale nakonec se nechal přesvědčit svou vlastní myslí, že to není dobrý nápad. Vybavila se vám nějaká podobná situace ze života? Pokud ano, budu moc rád, když mi napíšete, jak se vám podařilo pokořit obavy z neúspěchu, změnit svůj život a vydat se za novou životní vizí. Věřím, že i vaše zkušenost a životní příběh může být inspirací pro posluchače podcastu Myšlením na vrchol, a právě proto budu moc rád, pokud budete mít i chuť se sejít, popovídat si o vašich zkušenostech a být tak jedním z hostů mého podcastu. Stačí mi jen napsat zprávu do mého mailu [email protected]. Díky moc za vaše zprávy, těším se na ně a pro dnešek už přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder