Jak být pánem technologie a nestát se závislákem

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Podělil jsem s vámi v minulém díle o svou zkušenost s novou sociální sítí Clubhouse, kvůli které se u mě naplno rozvinul syndrom fear of missing out, tedy syndrom z jakéhosi promeškání něčeho zajímavého. Tento syndrom se ale samozřejmě nevztahuje jen ke Clubhouse, je už naprosto běžný u spousty lidí ve společnosti. Naprosto typickým projevem třeba na Facebooku je, že neustále scrollujeme pořád dolů a dolů s očekáváním, že přijde něco senzačního nebo zajímavého. Podobně to můžeme mít také se zpravodajskými portály, ale vlastně i s neustálou kontrolou e-mailové schránky a dalších různých notifikací v mobilu. Zkrátka a dobře jsme se s příchodem internetu a moderních technologií naučili být neustále v obraze. Pořád máme potřebu získávat nové informace, ovšem s velkým rozdílem. Všechny ty informace, které získáváme skrze jakákoliv multimédia, získáváme na velmi povrchní bázi. Na rozdíl od toho, když například čteme knihu nebo nějaký jiný souvislý text.

Nejhorší na tom asi je, že toto povrchní vstřebávání informací se dnes naše děti učí už od úplného dětství. Raději je totiž posadíme před tablet a YouTube, než abychom si s nimi četli knihu. Žijeme prostě v pohodlné době a je přece pohodlné, když jsou děti v klidu, zabavené a my si můžeme užít nějakou tu chvilku pro sebe. Třeba na sociálních sítích. Bohužel nám ale mnohdy nedochází, že tím v dětech pěstujeme tuto závislost a spousta z nich bude mít v dospělosti pravděpodobně velké problémy se sebedisciplínou, komunikací, vytrvalostí, psychickou odolností a dalšími typickými vlastnostmi úspěšných lidí. Naučili jsme se sami pohodlnému životu a často tomu učíme i své děti. 

Opět bych byl ale nerad, aby tento podcast vyzněl až příliš kriticky. Naopak jsem v minulém díle slíbil, že se s vámi dnes podělím o pár zkušeností, které mi pomáhají pracovat nejen se závislostí FOMO, ale vlastně obecně dělat z technologií toho dobrého sluhu. Než se dostanu k první zkušenosti a tipu, jak na to, rád bych připomněl, že základem všeho je si uvědomit a přiznat sám sobě problém. Dokud si totiž problém nepřiznáte, ani nemůžete mít potřebu jej řešit a chtít pracovat na změně. Takže tohle by samozřejmě měl být vždy ten první krok, identifikovat problém, na rovinu si přiznat, že tohle jsem dělal špatně, a až potom začít pracovat na řešení.

Když už máte tohle vyřešeno a vyjasněno, přichází správný čas na konkrétní kroky, které povedou ke změně. Důležité je si také uvědomit, že jakákoliv závislost je zakódována hluboko v našem podvědomí, a jak už jsme si několikrát řekli, pro nás jako pro jedince je velmi náročné podvědomí kontrolovat. Abychom si tuto práci usnadnili, je nejlepší zamyslet se v první fázi nad tím, jak změnit své prostředí, aby nás tolik nesvádělo ke zlozvykům. Pokud například budete chtít přestat kouřit, půjde vám to asi velmi těžko, když budete neustále chodit mezi partu lidí, kteří jsou silní kuřáci. A stejně můžete přemýšlet, když budete chtít pracovat například se závislostí na sociálních sítích. Zkuste se třeba zamyslet, kdy a kde na sítě nejčastěji chodíte. Zkusím malý tip, možná trochu i z osobního života. Tipuji na toaletě, v posteli před spaním, v MHD, u někoho možná po příchodu do práce nebo po návratu z oběda. Věřím, že jsem se u někoho z vás trefil. A teď mi řekněte, co vám čas strávený na sítích na těchto místech přinesl. Co se třeba zkusit zamyslet nad tím, jak si ta místa upravit tak, aby vás k tomu nevybízela? Na toaletu si můžete dát nějakou dobrou knihu, když už se tam potřebujete zaměstnat i jinak. Mobil si pak můžeme položit dál od postele, nenechávat ho na nočním stolku, a na jeho místo opět položit knihu. Podobně se můžeme chovat v MHD, v práci, prostě kdekoliv. 

Stejně tak je důležité uvědomit si a ujasnit, proč chci danou sociální síť používat. Já totiž nejsem zastáncem toho, že bych měl všechny sítě smazat a předstírat, že tu nejsou. Spíš bych se s nimi měl naučit pracovat. Proto jsem si třeba řekl, že svůj profil na Facebooku a Instagramu beru čistě jako osobní kanál, kde chci být v kontaktu s přáteli. Oproti tomu LinkedIn a Clubhouse zase čistě jako profesní věc. No a s tím se pojí i doba, kdy se chci těmto sítím věnovat. Vyhradím si prostě odpoledne čas a klidně budu na Facebooku a Instagramu trávit půl hodiny. To se samozřejmě netýká facebookového profilu Improovio, ten zase beru čistě jako profesní záležitost a vyhrazuji si čas, kdy se věnuji komentářům a zprávám, které nám tam fanoušci píšou. S tím se pojí jedna věc, o kterou se mnoho z nás pokouší. Myslíme si totiž, že když máme možnost být vždy a všude online, máme i povinnost vždy a všude reagovat. To je ale přece naprostá hloupost.

Další tip, jak se vymanit ze závislosti na sociálních sítích, je opět ze života. Pokud jezdíte autem, zkuste se schválně zamyslet a přiznat si, jak moc jste schopni dojet někam bez navigace. Já mám třeba kamaráda, u kterého mám pocit, že bez navigace nedojede autem ani do práce po cestě, po které jezdí snad už deset let. První, co udělá, když sedne do auta, je, že zapne navigaci, zadá cíl cesty a slepě důvěřuje té paní, co mu diktuje, kdy a kde má odbočit. Samozřejmě neříkám, že bych já navigaci nepoužívám, používám ji i na trasu, kterou bezpečně znám, spíš ale jen pro ověření dopravy. Navigovat se nechávám pouze tehdy, když potřebuji někam dorazit na čas, a v místě, kde to neznám.

Možná vám tenhle tip připadá jako hloupost, ale zrovna nedávno jsem četl o studii lidského mozku, která dokázala, že pokud se spoléháme jen na navigaci, nepracuje nám navigační mozkové centrum, a tím tato část jakoby zakrní a my se pak neorientujeme už ani v místě, kde léta bydlíme, nevíme pořádně, ani kde je sever a jih. Když někam jedeme a vybijeme se nám třeba mobil nebo nemáme možnost nechat se navigovat, můžeme pak být i naprosto zoufalí. Pokud tedy vědomě přestaneme používat navigaci, začneme si tím procvičovat mozek. Je to vlastně opět o tom, cíleně si trochu snižovat pohodlí, které dnes máme k dispozici, připravovat si pro sebe takové drobné situace, které nás budou nutit používat svůj mozek, vystupovat z komfortní zóny. Vystupování z komfortní zóny není pohodlné a příjemné, když si k tomu ale uzpůsobíme prostředí a uvědomíme si, proč to děláme, může se z toho stát i zábava.Tolik tedy pro dnešek pár mých tipů. Budu moc rád, když mi dáte vědět, zda pro vás byly přínosem nebo alespoň inspirací a jestli vám třeba také pomohly si uvědomit, jak moc se stáváme závislými na moderních technologiích, ale že je to pořád jen o našem rozhodnutí. Tak mi prosím dejte vědět, jak to máte vy. Můj e-mail je [email protected], ale psát mi můžete klidně i na ty sociální sítě, protože také tam se vám rád budu věnovat, až na to přijde ten správný čas. Díky moc vám všem za všechny zprávy a hlavně nezapomeňte i dnes mít úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder