O skryté síle našich emocí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Emoce jsou mocným nástrojem naší mysli. Pokud zažijeme nějakou negativní událost, která v nás vyvolá silné negativní emoce, jako je například stesk, smutek, lítost nebo naštvání, může to v nás zažehnout ten plamen neutuchající touhy po úspěchu. Díky silné negativní emoci můžeme zjistit, co od života nechceme, a tento pocit, který už nikdy nechceme znovu zažít, se najednou stane vnitřním motivátorem a hnací silou změny našeho života. Stejně tak ale můžeme negativním emocím podlehnout, dostat se do depresí, ztratit chuť k růstu a obecně smysl života. 

V minulém podcastu jsem mluvil o příběhu Veroniky Kosskové. Nebudu už se k němu dnes vracet, ale když jsem si uvědomil, kolik negativních emocí musela jako malá dívka zažít a v jakém prostředí vyrůstala, vzpomněl jsem si na další úspěšnou ženu, o které jste už slyšeli a která také neměla jednoduché dětství. Vzpomněl jsem si na Simonu Kijonkovou, českou podnikatelku a majitelku miliardové společnosti Zásilkovna. Simona sice neměla tak těžké dětství jako Veronika, ale také nebylo jednoduché. Vzpomněl jsem si, jak i Simona Kijonková vzpomínala na dětství, když jsme u ní byli na rozhovoru společně s Petrem Casanovou. Pro ni byl zlomový moment, když celá její třída odjížděla na lyžařský kurz, ale ona nemohla. Její maminka na to neměla peníze a Simona vzpomínala, jak mávala svým spolužákům na autobusovém nádraží v Karlových Varech. I tahle negativní zkušenost a negativní emoce pro ni byly natolik silné, že se staly motorem jejího růstu a životní změny. Vyprávěla nám, jak hned jak to šlo, začala chodit na brigády. Jak musela tvrdě pracovat a makat, a to mnohem víc než její vrstevníci. My dnes vidíme špičku ledovce u této dámy. Občas mám pocit, že o jejím úspěchu se mluví snad na každém rohu. A víte, co si myslím? Že je to dobře, protože podle mě si to zrovna žena jako ona prostě zaslouží, protože si to opravdu odmakala. A tak i Simona Kijonková je důkazem, že pokud člověk skutečně chce uspět a změnit svůj život, může toho dosáhnout. Bez ohledu na to, z jakého pochází prostředí.

Dnešní podcast ale není o příběhu těchto dvou dam. Měl by být hlavně o emocích. Jaký si myslíte, že mají vaše emoce a pocity vliv na úspěch ve vašem životě? Dokážete pracovat se svými emocemi? Uvědomit si jejich sílu a tu následně využít pro změnu života k lepšímu? 

Negativní situace v našem životě a emoce, které během nich prožíváme, mají pro každého z nás jeden obrovský dar. Budují z nás silné a mentálně odolné osobnosti. I když si to v ten daný moment neuvědomujeme a máme pocit, že se proti nám spikl celý svět nebo že už nikdy nemůže být hůř, ve skutečnosti pro nás může být tato situace obrovským darem. Říkám záměrně, že může být darem. Protože o tom, zda se negativní emoce stane darem, nebo kotvou, co nás potáhne ke dnu, rozhoduje dle mého názoru jen jediná věc. Zda budeme schopni danou emoci skutečně prožít a nepotlačovat ji v sobě. Potlačování emocí je asi to nejhorší, co může každý z nás udělat pro svůj lepší zítřek. 

Emoce jsou jako voda, ta si totiž vždy najde svou cestu. Voda může být dobrý sluha, ale také zlý pán. Stejně jako naše emoce. Vodu můžeme ovládat, směřovat ji tam, kam chceme, a tím i využít její energii pro své dobro. Pokud ale vodu uzavřeme do nějaké nádoby a budeme jen přilévat a přilévat, budeme buď muset pořád zvedat hráz, anebo prostě jednou upustit kohoutek. Žádnou hráz ale nemůžeme zvedat donekonečna, protože čím vyšší bude a čím více vody budeme zadržovat, tím větší tlak na hráz bude vznikat. A až hráz jednou povolí a praskne, nadělá nám zadržovaná voda pěknou paseku. Stejně tak ale platí, že pokud necháme vodu volně téct krajinou, bude si dělat, co chce. Bude vymílat břehy, přizpůsobovat se neustále prostředí, do kterého naráží, a unášet proudem vše, co jí přijde do cesty.   

S emocemi je to velmi podobné. Jakmile je začneme potlačovat, bude jenom otázka času, než neudržíme ten vzrůstající tlak a naše hráz praskne. Když se jimi necháme volně unášet, budeme neustále jen reagovat na prostředí, do kterého nás naše emoce zrovna zanesly. Když se je ale naučíme ovládat, můžeme využít jejich energii a použít je jako hnací sílu a motor změny našeho života. Proto je tak důležité své emoce skutečně prožít, rozpoznat je, identifikovat a naučit se s nimi pracovat. 

Když je nám opravdu mizerně a smutno, záleží jen na nás, zda to schováme někam pod pokličku a zazdíme tu negativní emoci nějakým únikem od reality. Třeba drogami, zábavou na sociálních sítích, pornografií a podobně. Ať ale chceme, nebo ne, podobné negativní emoci se v budoucnosti stejně neubráníme. Prostě dříve nebo později přijde znovu. A co s ní potom budeme dělat? Znovu ji schováme pod pokličku, abychom na ni nemuseli myslet? Není lepší ji prožít, vypořádat se s ní a zkusit ji nějakým způsobem třeba i využít?

Já jsem teď mluvil především o negativních emocích, protože to jsou ty emoce, které nejčastěji potlačujeme, někdy jsme ale schopní potlačovat i ty pozitivní. Když jsem mluvil o příběhu Veroniky Kosskové nebo Simony Kijonkové, někdo by si mohl pomyslet, že potřebujeme nejprve prožít něco špatného. Něco, co nás srazí na kolena, abychom mohli posléze uspět. Tak to ale určitě není, my totiž můžeme využít i sílu svých pozitivních emocí. A věřte, že energie, která se v nich ukrývá, má mnohem větší potenciál. Jen si ho možná občas tak trochu neuvědomujeme. Ať se ale jedná o pozitivní, nebo negativní emoci, je důležité umět ji skutečně prožít a poznat ji. Až potom budeme schopni se ji naučit skutečně ovládat. A právě tomu, jak využít i pozitivní emoce pro svůj růst, bych se chtěl věnovat zase v dalším podcastu Myšlením na vrchol. Pokud vás tedy zajímá i tohle téma a posloucháte mé podcasty každý den, můžete se těšit na další epizodu zase zítra. A pokud patříte mezi ty posluchače, co si pouštějí více dílů zpětně, můžete se na další epizodu vrhnout třeba hned. V obou případech budu velmi vděčný, když mi potom napíšete svůj názor, příběh nebo jen zkušenost ze života. Dokážete ovládat své emoce a využít jejich sílu pro svůj růst? A to bez ohledu na to, zda jsou pozitivní, nebo negativní? Psát mi můžete přímo do mého e-mailu [email protected]. Na vaše zprávy se moc těším a dnes vám už přeji úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder