Na co si musíme dát pozor, jakmile začneme vítězit?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dosáhnout životního úspěchu, splnit si svůj sen a žít přesně takový život, který jsme si dokázali představit jen ve svých myšlenkách. Pro některé z nás něco nedosažitelného, něco, co se děje jen ve filmech nebo v pohádkách. Pro jiné realita všedního dne. Těm lidem, kterým se to již podařilo a své sny a životní touhy si dokázali splnit, je už dnes jasné, že vše je možné, a dávají si tak pozor na to, co si přejí. Vědí totiž, že co si dokážou představit ve své mysli, toho skutečně mohou i dosáhnout. Stačí se na to jen umět zaměřit a dokázat se plně koncentrovat na to, co skutečně chcete, a úspěch už dorazí. 

Postupem času tak můžete snadno zjistit, že co vám kdysi přišlo zcela nedosažitelné, nemožné a nereálné, bylo poměrně snadné, a začnete si tedy říkat, proč jste tak dlouho váhali a nerozhodli se vykročit za úspěchem mnohem dřív. Mluvil jsem nedávno o tom, že pokud se chcete stát v něčem úspěšnými, musíte bezpodmínečně odhodit veškeré lítostivé myšlenky. Jakmile jednou začnete litovat svých špatných rozhodnutí nebo chyb, nikdy se nemůžete pohnout dál, nikdy se nikam neposunete, protože se budete neustále přehrabovat v minulosti a stát na místě. Skutečně si nevybavuji, že bych poznal někoho úspěšného, kdo by v životě něčeho litoval. Tedy snad až na jednu věc. Že se nerozhodli splnit si své sny a vykročit za úspěchem dříve, že tak dlouho váhali a měli strach udělat to radikální rozhodnutí, přijmout zodpovědnost za své sny, za rizika, a stát se těmi, kým se vždy stát chtěli. 

Váháním a zbytečným strachem totiž přicházíme o to nejcennější, co už nemůžeme nikdy vrátit. O svůj čas. Ten raději trávíme v práci, která nás nebaví, a snažíme se přesvědčit sami sebe, že vyčnívat z řady, pokusit se splnit si svůj sen a uspět v něčem, po čem už dlouho toužíme, by bylo nerozumné, protože přece můžeme přijít o to, na co jsme léta dřeli. Řekněte mi ale sami, co se vám zdá více nerozumné? Postavit se sebevědomě na startovní čáru a pokusit se stát vítězem, nebo jen sedět v hledišti a obdivovat ty, co to dokázali? 

Pravda je, že dokud budete jen tím divákem v hledišti, který obdivuje všechny závodníky na dráze, nikdy se vítězem nestanete a jediné, čeho budete jednou litovat, je, že jste nezískali dostatek odvahy zařadit se mezi závodníky. Možná že nevyhrajete hned první závod a možná že ani ten druhý, třetí ani pátý. To ovšem neznamená, že se musíte nutně cítit jako poražení, a věřte, že nebudete nikdy litovat, že jste závod nevyhráli. Vy jste se totiž stali vítězi už jenom tím, že jste se rozhodli zařadit se mezi závodníky. A to je právě to největší vítězství, jakého jste mohli ve svém životě dosáhnout.

Prohra není nic špatného, patří k životu. Každá prohra chutná v první chvíli velmi hořce, ale postupem času, pokud máme správně nastavené myšlení, začne její chuť sládnout. Že se občas něco nepodaří nebo občas v něčem nejste nejlepší a prohrajete, neznamená, že nejste dost dobří. Znamená to jen, že byl někdo lepší než vy, že byl třeba lépe připravený. Takový člověk, který je lepší než my, který nás dokázal porazit, může být pro nás i darem, protože nás bude motivovat, abychom se stali ještě lepšími, abychom nepolevovali ve svém snažení. A čím častěji se dokážeme znovu zvednout a znovu se postavit na tu startovní čáru, tím větší je šance, že se také staneme těmi nejlepšími, že dosáhneme svého cíle. Je to jen o té vytrvalosti. Umět se poučit z vlastních chyb, z nezdarů, dokázat se inspirovat těmi, co jsou lepší než já, vstát a vykročit znovu za svým snem.

Jakmile dokážeme tohle pochopit, že není ostuda prohrát, ale nepokusit se zvítězit, tak jsme se už v ten moment zařadili mezi vítěze, protože jsme právě v ten moment vystoupili mezi tu hrstku lidí, kteří se rozhodli stát se úspěšnými. A právě tímto rozhodnutím jsme vyhráli ten nejtěžší souboj. Myslím tím souboj se sebou samým. Protože právě porazit sám sebe, svoji pohodlnost, lenost a vykročit ze své zóny komfortu je ten nejtěžší souboj, co musíme zvládnout. Všechno ostatní už je hračka. 

Používám teď příměr závodu. Teď ale nezáleží na tom, co je tím vaším snem. Jestli je to stát se olympijským vítězem, nebo podnikatelem. Jestli chcete zhubnout, nebo studovat. Na tom skutečně nezáleží, důležité je dokázat se rozhodnout, porazit sám sebe, svou pohodlnost, lenost, strach a začít dosahovat výsledků, pro které jste se rozhodli. Sami potom zjistíte, že ve chvíli, kdy zhubnete prvních deset kilo, kdy ujedete na kole za jeden den prvních 100 km nebo vyděláte svůj první milion, se pro vás tyto výsledky a dosažený úspěch stanou návykovými. Stanou se jakousi drogou a vy budete chtít víc. Rázem vám nic nepřijde nemožné a začnete si dávat nové, větší cíle a budete toužit po ambicióznějších výsledcích. No a protože po nich budete toužit a dokázali jste uvěřit tomu, že jich můžete dosáhnout, tak jich také dosáhnete a budete chtít znovu a víc. 

Úspěch vás potom snadno pohltí. Ta touha po stále větších výsledcích přebere kontrolu nad vaší myslí, stanete se posedlými svým úspěchem a snadno zapomenete, že i prohra a nezdar k úspěchu patří. No a jelikož prohra k úspěchu prostě patří, tak také jednoho dne přijde. Jestli se ale necháte pohltit svým úspěchem a přestanete počítat s tím, že i prohrát je běžné, lusknutím prstu se ocitnete zpět ve světě neúspěšných lidí. Začnete litovat svých rozhodnutí a vyčítat si chyby, kterým jste se měli vyvarovat. Jak se tomu ale vyhnout? Jak se nenechat pohltit úspěchem, udržet si pokoru, zdravé sebevědomí a zdravou touhu po lepších výsledcích? Tomu bych se rád věnoval v další epizodě podcastu Myšlením na vrchol. Než se k ní ale dostaneme, budu moc rád, když se se mnou podělíte o svou zkušenost nebo jen svůj názor. Psát mi můžete na můj mail [email protected], ale také zde na webu businessleaders.cz nebo našich sociálních sítích. Budu se těšit na vaše zprávy a přeji vám úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder