4. zkušenost: Nedovolíš-li, aby Tě zastavili průměrní, můžeš se vyrovnat těm nejlepším, ba je i předčit.

Když rozjížděl firmu, připadal si jako v autě za volantem. „Máte vysoké otáčky a nízkou rychlost. Zařazený první převodový stupeň, ale připravujete se na další. Žádný rozjezd není snadný, přesto se musíte soustředit na delší časové horizonty.“

Navenek ale nepřipomínal auto, spíše UFO. V éře jednodruhových prodejců pojistek a spoření nabízel více produktů od různých poskytovatelů. Jen sám neměl podnikatelskou historii, a tak vypořádání obchodů trvalo déle. První spolupracovníci dostali své výdělky až tři měsíce po nástupu. Petr Hrubý potřeboval, aby neodešli. Potřeboval, aby věřili jemu i vizi. Potřeboval, aby toužili vybudovat něco, co tu ještě nebylo. Potřeboval, aby se nedali zastavit.

„Proto to na začátku byli moji nejbližší kamarádi nebo bývalí kolegové. Důvěra, kterou jsem si v nich léta budoval, se mi teď vracela… Bylo to období, kdy padaly banky, zaváděly se různé balíčky ekonomických opatření, celý finanční trh byl neuspořádaný, k tomu první podílové fondy, když ,fond‘ bylo ještě ožehavé slovo…,“ vzpomíná Hrubý. „Šlo o to vést lidi k něčemu, co sami neviděli, ale co bylo i mým světlem na konci tunelu. Všude na západ od našich hranic totiž trh fungoval, poradenství a finanční plánování se tam rozvíjelo, a to byla ta naše vnitřní síla, základ slušného prvního roku, po kterém jsme už každý rok pouze rostli.“

Zaostřeme si, prosím, na to světlo v tunelu, jak to děláme i u konkrétních křižovatek v příbězích úspěšných lidí v tištěném magazínu Business Leaders. Petr Hrubý to světlo v tunelu definoval jako západ. Ve skutečnosti sledoval vzor. Soustředil sebe i své lidi nikoli na to, co nejde, ale na důkaz toho, že to jde.

„To je klíč k osobnímu růstu. Nenechat se zkazit průměrností, kterou máme všude kolem sebe. Opticky nás to k tomu svádí, protože průměrných lidí je vždycky víc než těch nadprůměrných. Jenže právě tehdy, když nás někdo odrazuje negativním slovem nebo příkladem, je klíčové zatoužit vyrovnat se těm nejlepším. I oni tady jsou, i oni existují, jen se musíme trochu více soustředit, nejsou na každém rohu. Jakmile se jim však rozhodneme vyrovnat, můžeme je následně i předčit.“

Nedávno Broker Consulting překonal jednu miliardu korun v obratu, ale ani to není Hrubého cíl. Hrubého cílem je cesta.

5. zkušenost: Jediná pozitivní vlastnost, kterou nepotřebuješ, je skromnost.

Má své rituály, jak lidi stmelit. Jak oslavovat nejlepší i podporovat nejhorší. Ale také jak mezi nimi udržovat zdravou soutěživost i sounáležitost. Zdravou řevnivost i pomoc.

„Dnes jsem tu od toho, abych stabilizoval jejich nálady, plynoucí z momentálního úspěchu nebo neúspěchu, a abych je správně vedl. Aby věřili v úspěch, potřebují být pozitivní. Jediná pozitivní vlastnost, kterou lidé toužící po úspěchu nepotřebují, je skromnost. Tu musejí nahradit pokorou. Být důslední, pracovití a chytří, ale ne vychytralí,“ upozorňuje Petr Hrubý.

„Kdo tuhle vyváženost nezvládá, je v rychlém poradenském světě klientem odejit a nahrazen někým jiným. Klient očekává, že mu srozumitelným jazykem vysvětlíme někdy velmi složité věci. Očekává na naší straně převahu informací, ale také že s ní budeme zacházet velmi citlivě. Očekává odborníka, který je náročný i na sebe a jen tak s něčím se nespokojí.“

Zkrátka – který z hlediska osobního růstu není skromný. A který svému poslání obětuje čas… Petr Hrubý ví, o čem je řeč.

„Moje manželka je velmi tolerantní, a toho si moc vážím. V začátcích pracovala s námi, a tak dobře chápe, co tato práce obnáší a jak vypadá. Na druhou stranu, dodnes mi připomíná, že si myslela, že se to časem změní. Samozřejmě, nezměnilo se to. Pro mě je to životní styl. Práci dávám hodně a nedovedu si představit, že bych svou pozici bral jen jako reprezentativní, nevýkonnou,“ zdůrazňuje Petr Hrubý.

Nicméně je na oba vztahy opatrný. Jak na partnerský (rodinu), tak na pracovní (své lidi). obojí se snaží vyvážit. „Pracuji pomocí rozvrhu. Dodržuji permanentní rituály, kdy a co dělám, a tím věci mají řád. A hlavně se udržuji v tempu. Špičkový byznys je jako špičkový sport. Musí se trénovat, hrát zápasy. Také se musí umět vyhrávat i prohrávat.“

A hlavně – nedat se zastavit prohrou.

Jak to dokázat?

Otočte, prosím, na 3. stránku.