Lenka Sedlářová: Kdo si chce surfingem hlavně vydělávat, už toho paradoxně sám moc nenasurfuje

Jak kurz pokračuje?

Druhá část je oceánský plavčík Mitch Bjůkenen, kde se učí hlavně první pomoc a vyzkouší se všechny možné situace ve vodě. Pořád se někam běhalo a plavalo, což v oceánu v proudech a ve vlnách bylo dost náročné.

Vyjdete úplně unavení z vody a hodí vedle vás figurínu, abyste ji začali oživovat. Je super si to vyzkoušet. Opět jsou zde praktické zkoušky i závěrečný test.

Stalo se nám, že když jsme dodělali závěrečnou záchranářskou část a jeli jsme z pláže na kolech zpátky na domek, tak po cestě upadla kolemjdoucí, jedna starší paní, která šla po ulici a dostala záchvat, a někteří z kurzu ji opravdu zachraňovali.

Co se Vám na kurzu kromě samotného surfování líbilo?

Mě osobně hodně bavili ti lidi kolem. Potkala jsem tam třeba lidi z Maroka, z Reunionu, z Tahiti nebo z Guadaloupe, Švédska… Většina zná oceán odmalička a vyprávěli mi, jaké jsou u nich pláže a vlny, historky se žraloky a medúzami a bavily mě historky o tom, jak jako malí kluci chodili za školu surfovat.

Já jim zase vykládala, že mám 10 minut od domu sjezdovku a jak mě starší brácha bral na večerní lyžování nebo jak se mnou táta chodil bruslit na rybník.

Jak finančně náročný surfový kurz je?

Surfový kurz a oceánský plavčík je hodně drahý. Platila jsem 1200 € jen za kurzy, což je pro mě hromada peněz, a také člověk musí počítat s náklady na cestu. Výhoda byla, že je to all inclusive a dávali nám hromadu výborného jídla, takže člověk na místě už nic neutratil.

I když teď, jak nad tím přemýšlím, tak si kluci stěžovali, že dostávali málo masa 🙂

Každoročně se potom platí členský příspěvek a závěrečné zkoušky oceánského plavčíka se musí co dva roky opakovat.

Dopomohla Vám tato licence k úspěchu? Ovlivnila nějak možnosti živit se surfingem?

Licence k úspěchu určitě pomůže, otevřou se vám nové dveře a ISA posílá pravidelně pracovní nabídky, což je super. Můžete pracovat na nádherných místech a dělat to, co vás baví.

Je ale na vás, jak s tím naložíte, sezóna na surfování je v podstatě celý rok, takže člověk může učit hodně i 10 měsíců v roce, ale musí za prací cestovat nebo to může vzít jako klasickou sezónní práci, kdy půl roku učí surfovat a k tomu druhý půl rok dělá něco jiného.

Doporučila byste ostatním surfařům/surfařkám, aby se tuto licenci pokusili získat, pokud se chtějí surfingem živit?

Projít si tímto kurzem bych určitě doporučovala. Ty zkušenosti, co tam člověk získá, k tomu jen tak nepřijdete. V momentě, kdy by si chtěl ale člověk surfingem hlavně vydělávat, tak první věc je, že sám přestane surfovat, což je ta negativní stránka věci.

Jak to?

V některých destinacích jsou vlny dobré jen třeba 2–3 hodiny denně. Takže do ideálních podmínek jdu do vody s lidmi, kdy já moc nejezdím, a potom sama jdu do špatných vln nebo nejdu vůbec. Surfing je také fyzicky dost namáhavý. Když mívám 2 lekce za den, tak jsem tak unavená, že už sama surfovat jít nemůžu.

Vrátily se Vám náklady, které jste do licence investovala?

Náklady na licenci se mi vrátily. Co jsem se bavila s lidmi z kurzu, tak většina z nich měla domluvenou práci dopředu, a licenci kvůli tomu potřebovali. Ale i ti, kteří nevěděli, kam půjdou učit, se uplatnili.

Dokáže Vás surfing finančně zajistit, nebo jen pokrývá náklady?

Znám lidi, kteří si surfingem dost vydělávají, to je ale celkem dřina. Většina surfařů má ráda ten životní styl, pohodu kolem, vůni oceánu, takže upřednostňují vydělat si na přežití. Peníze, co vydělají, ihned procestují nebo nechají na party.

Výhoda ale je, že třeba v Asii vám stačí na život málo peněz, takže ušetříte nejvíc právě na těch nákladech, které jsou malé.

—-

Zajímá Vás, jak vypadá obvyklý den instruktorky surfu? Zda je toto povolání splněným snem, nebo má i své stinné stránky? Celý příběh Lenky Sedlářové jsme publikovali v tištěném magazínu Business Leaders, který si můžete objednat pouze zde.

V aktuálním čísle najdete i další příběhy Čechů, kterým se podařilo uspět v zahraničí. Jedním z nich je i Ruda Hampl, který se dokázal vypracovat z pomocníka v kuchyni na vysokou pozici v britském zdravotnictví, nebo Lukáš Kerhart, o němž jsme psali i zde.

Diskuzní stránky BusinessLeaders jsou k dispozici zde.

© Veronika Vajglová